Článek
První roky po „sametu“ Saudek zažíval svým způsobem vrcholné chvíle. V knihách byla zhodnocována jeho tvorba z předešlé doby, vzniklá vesměs v nanejvýš skromných podmínkách. Teď ve velkém a zcela svobodně prodával. Mohl volně cestovat do světa. Bylo mu sice už kolem šedesátky, ovšem nacházel se ve výtečné fyzické kondici.
Ty chvíle byly vrcholné svým způsobem proto, že se jednalo především o provoz, distribuci, takzvaný úspěch a ohlas. Umělecky se Saudkova tvorba v ten samý čas vydala na sestupnou trajektorii. O fotografa se stále méně zajímala odborná fotografická obec a stále více bulvár, který se pásl na jeho životních eskapádách.
V létě 1998 byla v pražském Obecním domě instalována expozice Sbohem, Jane. Prezentoval ji jako svoji poslední fotovýstavu, odteď prý bude ukazovat pouze své malby, k nimž se nově uchýlil. Skutečnost se záhy ukázala být jiná, Saudek fotografie vystavoval nadále. Ostatně letos 13. května byla v bratislavském Středoevropském domě fotografie zahájena přehlídka Jan Saudek 90.
Takhle by se dalo pokračovat. Všechno je to však v zásadě pouhá pěna dní. Odplyne, čas neúprosně poběží, zamete stopy. Co zůstane? Několik fotografií (deset či dvacet?), které zlidoví, stanou se součástí obecného vizuálního povědomí, aniž příští generace bude obzvlášť zajímat, že jejich autorem je jistý Jan Saudek. Tak tomu ve stále se zrychlujícím světě je.
Kdo si tohle velmi dobře a ostře uvědomuje, je Saudek sám. V rozhovoru pro Seznam Zprávy, který s ním vedl Miloš Pokorný u příležitosti blížícího se životního jubilea, bylo patrné, že neztratil sarkasmus, sebekritičnost, že jeho přirozený intelekt v něm nadále funguje, i když je z hovoru rovněž patrné, že stáří není pro sraby.
Velkým paradoxem Saudkovy dráhy je fakt, že fotograf žil způsobem jemně řečeno nestandardním, rozséval děti, střídal ženy, netajil se promiskuitou, sklonem k alkoholu a fanfarónství, život valil před sebou živelně i sobecky. Ale zrovna ve fotkách, které jej přežijí, jsou často přítomny něha, láska, mateřství, jemnost.
Ve zmíněném rozhovoru Jan Saudek opakovaně lituje, že kdyby nebyl hloupý, byl dnes bohatý, že majetek rozházel. Zároveň však může být spokojený a také to ví – umělecky má hotovo, stopu zanechal. Krásné devadesátiny.
