Nejkontroverznější umělec slaví životní jubileum. Měl jsem krásný život, říká fotograf Jan Saudek

„Bylo to dobrý. Já bych vám řekl, že to bylo dlouhý a těžký, ale není to pravda, byla to sranda,“ usmívá se Jan Saudek s tím, že recept je vydržet.

„Někdo to zabalí brzy, třeba v padesáti, já bych chtěl vydržet do pětadevadesáti,“ směje se umělec, který přiznává, že válka dobrá nebyla, ale on byl dítě a děti si smrt nepřipouštějí.

Odmítá však, že by kdy byl slavný. „Ale jednou se mi stalo ve Spojených státech, v té obrovské zemi, že nějaký chlapík, když jsem mu řekl své jméno, tak věděl, kdo jsem,“ přiznal, ale hned dodal, že to byl jeden z miliardy, takže to nic neznamená.

Saudek také tvrdí, že měl obrovské štěstí, že se fotografem vyučil, prý „omylem“. Tahle náhoda se mu pak ale stala celoživotní vášní. Jeho nejslavnější fotografie Život dodnes rezonuje celou uměleckou společností.

„Já jsem měl štěstí. Je tam moje dítě a bylo to dobrý, protože to je otec a syn, což asi hraje roli. Lidé udělali tisíce těchto fotografií, a žádná se nepovedla,“ říká Jan Saudek.

Fotografie má svůj příběh. Ten přiblížila publicistka a kurátorka fotografických výstav Daniela Mrázková. Novinkám vyprávěla, že na Jana tehdy zapůsobila celosvětová výstava Family of Man, Lidská rodina.

„Tehdy, jako začínající fotograf, byl mladej a prožíval první lásky a vlastně velkou lásku, se kterou měl potom dva syny, tak se rozhodl, že takovou obrovskou světovou výstavu si troufne udělat sám svými fotografiemi. Pustil se do toho a začal fotografovat svoji rodinu. A tak jako velkovýstava, která šla světem, Family of Man, byla proklamací humanismu, tak jeho fotografie z té doby, šedesátá léta až sedmdesátá léta, jsou proklamací humanismu. Je to apoteóza rodičovství, mateřství, otcovství, dětství. A to je to nejkrásnější.“

Když pak Daniela Mrázková vydala velkou monografii k Saudkovým sedmdesátým narozeninám, dala do ní právě i tyto fotografie, včetně Života. Kniha měla mít i zahraniční vydání, ale německý vydavatel najednou žádal českého vydavatele, aby eliminoval fotografie s dětmi, včetně té nejslavnější.

„Já byla šokovaná. Jan byl šokovaný, vydavatel byl šokovaný a říká mi proč? No přece nahota! Dětská nahota. To je v dnešní době prostě něco nepřípustného! Nepovolili jsme. Řekli jsme, že buďto tam ty fotky budou, nebo nebude žádná knížka. Nakonec to vyšlo i v zahraničních vydáních,“ usmívá se dnes.

Daniela Mrázková považuje Jana za nejkontroverznější osobnost české fotografie, a to od počátku, kdy začal fotografovat, až dodnes.

„Víte, on měl hrozně těžký život, protože se nemohl strašnou dobu živit jako umělec, a bylo to jen proto, že provokoval svojí kontroverzností. A to nebylo jenom, že provokoval moc komunistického státu, ale on provokoval i umělecký svaz. On provokoval samotné fotografy, především profesionální fotografy, a provokoval vším - tím, jak vypadá, jak chodí, jak se chová. A jak ostentativně dává najevo svůj romantismus a erotismus.“

Mrázková se tehdy zasadila o to, že začal Jan mít úspěchy v zahraničí i u nás. „Já jsem tehdy vedla časopis, který se jmenoval Revue fotografie, tak jsem ho pochopitelně publikovala. Byly s tím trochu problémy, bylo nějaké vysvětlování, ale všecko se dalo ustát. Když se chce, tak všechno jde.“

Spisovatelka Bára Nesvadbová zná Jana Saudka celý život, protože její otec Josef Nesvadba, spisovatel vědeckofantastické literatury, byl fotografův blízký kamarád.

„Dá se říct, že provází celý můj život,“ říká spisovatelka, která je navíc kamarádkou Janovy manželky Pavlíny Saudkové.

„Nesmírně si ho vážím. Jak definovat talent… U něj je krystalicky jasné, že to vidění oslovilo tolik lidí, a to, jak fotí, má tolik fanoušků, že se jeho talent a přínos fotografii zpochybňovat nedá.“