František Mertl alias Franta. První český umělec, který má ve Francii stálou expozici

Na cestě do kopců směrem k malebnému provensálskému městečku, kde umělec žije od roku 1958, si nelze nevšimnout obřích plakátů lákajících na výstavu s názvem FRANTA – La condition humaine (Lidský úděl).

Od 24. ledna do 24. května 2026 Musée Fondation Émile Hugues představuje jeho rozsáhlou retrospektivu. Dnes se tam těší uznání podobně jako dříve například Henri Matisse. I proto se po výstavě na Pražském hradě v únoru 2025, kde představil tvorbu napříč sedmi dekádami, rozhodl některé ze svých děl darovat městu Vence.

Ve spojení s rozsáhlou retrospektivou muzeum inaugurovalo nový trvalý výstavní prostor, „Espace Franta“. Tento fond, který se připojuje ke stálé sbírce muzea, nabízí hluboký pohled na několik desetiletí umělcovy tvorby. Jejím základem jsou hluboce humanistická díla, jejichž vznik poháněla neutuchající reflexe lidského údělu, paměti, násilí systémů nadvlády a schopnosti jednotlivců všemu zmíněnému odolávat.

Franta se díky expozici stal prvním českým malířem, jenž takové uznání ve Francii získal.

O tom, že není „jen“ českým umělcem, svědčila už vernisáž v minulém týdnu. Před muzeem se sešlo mnoho milovníků umění, sběratelé z celé Francie a Česka, novináři a místní česká komunita. Společně s výtvarníkem si tam podali ruce také starostové Vence a Třebíče.

„Drahý Franto, jsem velice hrdý, že Vence může vystavit trvale vaše díla, chci za to vyjádřit svou hlubokou vděčnost. Váš velkorysý dar obohacuje stálou sbírku muzea i dědictví obce a je cenným odkazem pro budoucí generace,“ poděkoval mu slavnostně starosta Régis Lebigre. Označil ho vzápětí za „jednoho z největších žijících malířů a sochařů, jehož hlavním tématem je lidský úděl“.

Franta, který i ve svém pokročilém věku nadále maluje, hovořil následně o své umělecké misi v doprovodu své drobné ženy Jacqueline.

„Malování je velmi krásné. Ale pro mě je důležité stimulovat lidi k zamyšlení nad světovým děním. Proto je klíčové vystavovat a sdílet své dílo s ostatními. Touto cestou se snažím najít odpověď na otázku, kterou si kladu už dlouho: jak je možné, že člověk dokáže vytvořit zcela úžasné věci a přitom být schopen i naprosto hrůzostrašných činů?“ uvedl mimo jiné.

Zeptala jsem se ho pak, proč věnoval část svých nejcennějších obrazů a soch právě Vence.

S odpovědí neváhal: „Je pravda, že jsem měl výjimečnou příležitost žít tu. Město má zvláštní genius loci. Kdysi přitáhlo mistry, jako byli Matisse i Chagall. Přestože jsou mnohé z mých obrazů umístěny ve významných světových institucích, jako je třeba sbírka UNESCO v Paříži, chtěl jsem, aby lidé zde, na místě, které mě tolik inspirovalo, měli přístup k mému dílu. Cítím to jako projev vděčnosti místu, které sehrálo tak důležitou roli v mém uměleckém růstu.“

A že se je na co dívat. Jeho tvorba je aktuální díky citlivosti vůči kráse a hrůze lidské existence, které jsou ovlivněny politickými, technickými a konzumními tlaky současné společnosti. Jeho plátna nejsou pouze svědectvím o kruté nespravedlnosti, ale také výzvou k solidaritě s lidmi v ohrožení.

Franta se snaží pochopit drama lidského údělu a nastavuje zrcadlo světu plnému násilí, čímž přináší varovné poselství, jež rezonuje s nejistotou moderního světa. Dokáže autenticky a pravdivě zachytit svět takový, jaký je. Jeho tvorba nepatří k žádnému konkrétnímu uměleckému proudu; spíše odráží jeho osobní zkušenosti a „drama“ života imigranta.

Často je jeho umění vnímáno jako násilné, avšak toto násilí ve skutečnosti reflektuje násilné stránky života, které vycházejí z hlubokého osobního prožitku. Přestože někteří považují jeho práci za tvrdou a smutnou, pro něj je malba formou osvobození a prostředkem, jak sdělit své poselství.

Jak řekl Novinkám.cz kurátor Philippe Piguet, výstava je vlastně série silných témat, která zvýrazňují klíčové prvky Frantovy tvorby: úpadek, konzumní téma lidského utrpení, intimní aspekty jeho života i tragické události jako Terezín, Srebrenica či Fukušima. Ale především lidskou důstojnost.

To je podle Pigueta DNA Frantova umění. Ztvárňuje postavy a krajiny zatížené historií a emocemi, což se odráží v jeho použití tmavých tónů a dramatických forem v jeho obrazech, kresbách a sochách.

Českou stopu tu v rámci Frantovy retrospektivy stvrdila i dohoda o přátelství mezi starosty měst Vence a Třebíč s cílem podpořit kulturní výměnu. V pondělí 26. ledna se na radnici ve Vence sešli k slavnostnímu podpisu mistr, starosta města Régis Lebigre a starosta Třebíče Pavel Pacal.

„Více než kdy jindy potřebujeme solidaritu, protože svět se rozpadá, sobectví nekompromisně roste. Teď je ten správný čas k výměně, porozumění s ohledem na to, co se děje ve světě všude kolem nás,“ řekl Franta.

Starosta Vence, Régis Lebigre, přidal: „V těchto tragických dobách máme stále více potřebu kultury a lidí, kteří šíří poselství míru a přátelství mezi národy.“ Starosta Třebíče, Pavel Pacal, k tomu dodal: „K podpisu dohody došlo díky mistrovi Frantovi, který svým dílem a příběhem spojuje lidi. Vidím v tom velký potenciál pro kulturní a vzdělávací propojení mezi našimi městy, což může mít pozitivní dopad pro budoucí generace.“

Město Třebíč se rozhodlo v rámci posílení partnerství odpovědět na výstavu ve Vence vlastní prezentací Frantovy tvorby. Pro ty, kteří nebudou mít to štěstí dostat se do Vence, pořádá Městské kulturní středisko Třebíč výstavu Franta – Malovaný dům Třebíč 2026. Představuje vzácnou kolekci 55 děl, která nebyla v Třebíči ještě vystavena ze sbírek soukromých sběratelů.