Článek
„Vaníček v sobě akumuluje posledních třicet let, navíc zdálky vypadá jako zmenšenina Hradčan. Podstatné bylo udělat ho jako model v aktuálním stavu, včetně oprýskaných zdí, graffiti a vymlácených oken. Více než o minulosti je to ale hlavně o současnosti, vedle je vila architektů Machoninových, sto metrů a sto let dále stojí vila sochaře funerálních plastik Čeňka Vosmíka z období generace Národního divadla, aktuálnost tomu dodává íránská ambasáda. Větší zmatení už si nelze přát,“ říká výtvarník Lukáš Machalický.
Hotel se pro něj stává nástrojem, prostřednictvím kterého otevírá obecnější otázky: Co po jednotlivých etapách společnosti zůstává v architektuře? A co o nás jednou budou vypovídat stavby, které považujeme za symboly úspěchu dnes?
