Článek
Má ale blízko také ke klasické figurativní tvorbě, což je zřejmě zapříčiněno vlivem jeho profesorů na pražské VŠUP, Jiřího Šalamouna a Kurta Gebauera.
Jestliže bylo výše uvedeno, že umělec má rád současné výtvarné styly, působí paradoxně to, jak své obrazy vytváří. Jejich základem jsou totiž ručně tkané linie, které malíř doplňuje kladením barev. A nemylte se, Petr Bařinka tuto práci nezadává žádné specializované firmě ani si nepomáhá počítačovým programem, každou částečku vyšívá pracně, poctivě a také notně zdlouhavě, vlastníma rukama.
V intimním interiéru galerie uvidí návštěvník povětšinou velkoformátová díla, na nichž vládnou především dvě výrazná témata. To první se dá nazvat jako latentní tajemství abecední geometrie. Klasickým příkladem je plátno nazvané Geometrical Fusion Of Confusion z roku 2023.
Žlutý puntík přes penis? Zbytečné kontroverze kolem nekontroverzní pražské výstavy spustily voršilky
Pokud pozorovatel stojí u obrazu blízko, vnímá pouze zmatek mezi červenými liniemi, propletenými nahodile na bílém podkladu. Teprve když odstoupí do patřičné vzdálenosti, začíná se před ním zjevovat skutečný ideový smysl celého díla. Ten je vlastně dán názvem obrazu, jenž je na ploše uveden, ale zároveň je i v daných tvarech zakódován a nenápadně se v nich zjevuje.
Mnohem víc transparentně působí akryl na plátně Acid Makes My Day (2026). Ten pracuje s klasickou vizualitou reklamního plakátu. Na černém podkladu se skví jedovatě zelený nápis. Ten doslova trčí výhružně do prostoru. V tomto případě je vlastně lhostejné, jak daleko stojíme, protože ona barevná kontradikce nás pronásleduje stále.
Druhým Bařinkovým tématem jsou tak zvaní noční návštěvníci. Uměle vytvoření hlavonožci, připomínající chobotnice, které tvůrce nahodile zasazuje do lidských interiérů. Night Reader je nočním čtenářem v našem opuštěném bytě.
Sedí v setmělém pokoji na křesílku a v chapadlech drží knihu. Ta má zřejmě nějaký interesantní děj, protože bytosti svítí bílé oči jako dva reflektory. Výtvarně si autor vystačil pouze s černou a bílou, ovšem černá barva je využita v různých odstínech – od uhlové až po temně šedou či kouřově šedomodrou.
Podobně dějově vystavěný obraz Life Is Out (2022) už pracuje s klasickou barevností. Hlavonožec sedí v pokojíku a věnuje se žlutému chytrému telefonu. Červené holé cihly kolem, obraz na zdi s palmami a květina na zemi působí opravdu velmi domácky. Život plyne venku svým rychlým tempem, ale hlavonožec si uvnitř vytvořil svůj mikrokosmos, v němž si sám pro sebe žije ve vlastním tempu pomalosti.
Život je jinde, tak by mohlo znít existenciální vysvětlení tohoto plátna. Také se můžeme zamýšlet nad tím, co se odehrává v našich domovech, když v nich absentujeme. Ožívají věci či bytosti mimo naše vědomí a žijí si vlastním životem tak jako obrazy Petra Bařinky?
