Fotka jako měnící se objekt. Konečně to někdo zkusil

Fotografka Alžběta Jungrová navíc atmosféru sama částečně obměňuje, což znamená, že na vernisáži hosté viděli trochu jinou expozici než třeba před pár dny a než jakou uvidí návštěvníci 15. října při derniéře.

Je to syrové a něžné zároveň. Navíc v místě, kam byste běžně na výstavu nešli. Autorka ukazuje v kdysi vyhořelé nemocniční prádelně nové možnosti, jak prezentovat fotografii ve skoro divadelní scénografické podobě. Konečně někdo uvažuje o fotce jako o plnohodnotném uměleckém objektu, který má na to, aby opustil bezpečnou plochu rámečku zavěšeného na zdi.

Většinou velkoformátové černobílé snímky jsou vysoké estetické kvality. I kdyby byly vytištěné a „obyčejně“ zarámované, stálo by za to jít se ně podívat. Jenže tentokrát ženy vystupují ze skleněných desek nebo rozměrných textilií skoro fyzicky do prostoru, který vypadá zoufale zanedbaně a v absolutním protikladu nejen k ženskému půvabu, ale i očekávaní toho, jak by měla galerie vypadat. Prostor si na galerii ani nehraje, naopak dodává všemu nečekanou dynamiku.

Je to jedna z nejpovedenějších fotografických výstav za dlouhou dobu. Navíc mimořádně fotogenická. Fotoreportérka i umělecká fotografka Alžbeta Jungrová dokázala připravit zážitek, na který se vyplatí zajít.