Hlavní obsah

Flétnistka Jana Semerádová: Představíme hlavně dvorskou hudbu

Právo, Jaroslav Špulák

Letošní dvaadvacáté Letní slavnosti staré hudby proběhnou na několika místech v Praze od 20. července do 5. srpna. Během sedmi večerů se zaměří především na hudbu šlechtických dvorů od středověku přes renesanci a baroko až po období rokoka. Dramaturgyní festivalu je flétnistka a umělecká vedoucí souboru Collegium Marianum Jana Semerádová.

Foto: Lucie Levá

Jana Semerádová stojí v čele souboru Collegium Marianum.

Článek

Co za jednadvacet let Letní slavnosti staré hudby přinesly?

Vznikly z potřeby nás, organizátorů, přinést do letní Prahy kvalitní hudební produkci. Všichni se již od mládí pohybujeme v oblasti takzvané staré hudby, která se hraje na historické nástroje. Většina z nás ji koneckonců aktivně provozuje, i proto jsme se pustili po této cestě.

Dáváme dohromady festivalové programy interpretované sólisty a ansámbly z celého světa, přičemž účinkující vybíráme velmi pečlivě. Protože máme starou hudbu takříkajíc pod kůží, já ji se svým souborem Collegium Marianum hraju téměř třicet let, jsme docela nároční. A náročné je i naše publikum.

Nadšení z pořádání festivalu nás nikdy neopustilo a věříme, že to tak bude i v dalších letech. Zpočátku jsme přitom žádná velká očekávání neměli, opravdu jsme jen chtěli letní Prahu naplnit krásnými koncerty. Po čase se ale z Letních slavností staré hudby stala respektovaná a hojně navštěvovaná akce.

To znamená, že má světovou prestiž?

Ano. Festival je součástí Evropské sítě pro starou hudbu REMA a je držitelem prestižního EFFE Label 2017–2021 a označení výjimečný festival. Kontakt se zahraničními festivaly je pro každého pořadatele velmi důležitý, protože je nevyčerpatelným zdrojem inspirace a poznání, jak vlastní akci dělat, ale i jak ji nedělat.

Pomáhají Letní slavnosti staré hudby i k tomu, aby se naši umělci představili v zahraničí?

Hovoříme-li o českých souborech zaměřených na provozování hudby starších stylových období, bez váhání mohu potvrdit, že patříme mezi světovou špičku, o čemž svědčí jejich opakované hostování na zahraničních festivalech.

Často platí přísloví o tom, že doma není nikdo prorokem. Jakmile se ale proslaví venku, jeho prestiž stoupá i v domácím prostředí. Nutno podotknout, že Letní slavnosti staré hudby mnohé z dnes proslulých souborů nebo sólistů objevily dávno předtím, než dosáhli mezinárodní prestiže.

Je to příběh i vašeho souboru Collegium Marianum?

Dalo by se říct, že ano. Jsme rezidenčním ansámblem Letních slavností staré hudby. Nejenom proto, že jsme schopni každý rok připravit program festivalu na míru, ale i proto, že se nám podařilo poměrně výrazně prosadit v zahraničí.

Proslavilo nás především uvádění staré české hudby. Lidé si tam rádi poslechnou díla Jana Dismase Zelenky, Antonína Reichenauera, ale i Antonia Vivaldiho v našem podání.

Co se týče ostatního repertoáru, čeští muzikanti mají ve světě pověst velmi šikovných interpretů děl rozličných období a stylů. Například francouzské baroko se nám s Collegiem Marianem dostalo pod kůži tak, že jeden čas tvořilo polovinu našeho koncertního repertoáru.

V jakém duchu se ponesou letošní Letní slavnosti staré hudby?

Navážeme tak trochu na minulý rok, kdy jsme kvůli pandemii nemohli pozvat všechny zahraniční ansámbly, které jsme chtěli. Letos je situace o něco lepší a muzikanti, kteří loni nemohli přijet, tentokrát dorazí. Podtitul festivalu je Nobilitas, tedy vznešenost, ušlechtilost, urozenost. Znamená to, že chceme představit program složený především z hudby dvorské, hrané na dvorech královských, místodržitelských, papežských či aristokratických.

Od středověku až do začátku devatenáctého století dvory velmi přály rozvoji hudební kultury. Bez nich by některá slavná či výborná díla vůbec nevznikla.

Byly centrem kulturního života. Tamní vystoupení představovala nejenom kultivovanost a kulturnost členů dvora, ale reprezentovala a dávala na odiv moc ústřední osoby dvora.

Někdy mezi sebou dokonce dvory soutěžily o to, který má lepší orchestry či zpěváky. Tato zdravá konkurence stála za vznikem mnoha vynikajících děl a za podporou řady skvělých hudebníků.

Co byste z letošního programu doporučila?

Je nabitý a pestrý, těžko vybrat jeden. Například na koncertu 22. července nazvaném La strada del cielo italského souboru La fonte musica zazní především skladby Johannese Ciconii, prvního z vlámských skladatelů, kteří v Itálii dosáhli oslnivé kariéry. Je to velice sofistikovaná středověká hudba, až matematická, ale když se podá s porozuměním, pravou historickou informovaností a emocemi, které obsahuje, tak si ji člověk zamiluje.

Připravený je i čistě duchovní program polyfonního charakteru A cappella, kterým 20. července festival zahájí vynikající německý soubor Calmus Ensemble. Dále nás čekají koncerty na sólové nástroje i zábavná hudba dublinské šlechty. Irové vždycky milovali lidovou muziku, přepisovali ji a vydávali ve sbírkách.

Tehdejší texty byly dost často košilaté a já doufám, že nám je posluchači nebudou mít za zlé. Irský večer má název The Dubhlinn Gardens a hrát na něm bude ansámbl A nocte temporis. Uskuteční se 26. července v zajímavém prostředí Trojského zámku v Praze.

A jaké bude finále?

Na závěr festivalu, 5. srpna, zazní dvě francouzské opery, takzvaná divertissement, Les Plaisirs de Versailles Marca-Antoina Charpentiera z roku 1682 a Le Retour de dieux sur la terre Françoise Colina de Blamont. Druhá jmenovaná vznikla u příležitosti svatby Ludvíka XV. s Marií Leszczyňskou roku 1725. Provedeme ji s Collegiem Marianem a sedmi francouzskými sólisty v novodobé premiéře.

Žádný francouzský ansámbl ji dosud neinterpretoval. Koncert, který proběhne v pražském kostele sv. Šimona a Judy, bude evokovat radovánky ve Versailles v době Ludvíka XIV. i Ludvíka XV., tak jak je mohli prožít dvořané a šlechta v sedmnáctém a osmnáctém století.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám