Ženy ve filmovém štábu mají být standard, řekla Anna Geislerová na britské premiéře Karavanu

„Velmi obdivuji britskou režisérku Andreu Arnoldovou a jejího krajana Kena Loache. Mám proto velikou radost, že film uvádíme v jejich rodné zemi,“ řekla Novinkám režisérka, jejíž snímek se promítal ve vůbec nejstarším britském kině Regent Street Cinema v londýnské čtvrti Marylebone.

Počin je její částečnou autobiografií. Do scénáře promítla pocity z péče o hendikepovaného potomka a poznatky o tom, jak syn vnímá svět. „Před vznikem filmu jsem ale po Itálii necestovala, to je fabulace,“ podotkla k jeho apeninským kulisám.

Už při psaní dialogů pomýšlela na obsazení Geislerové, jak prozradila při debatě po projekci. „Scénář mě dojal, nejen tématem, ale i Zuzaninou důvěrou vůči mně,“ doplnila herečka.

Geislerová během diskuse vyzdvihla nebývalou míru intimity natáčení, kdy ji a jejího filmového syna Davida Vodstrčila kameramanky snímaly ze značné blízkosti. „Točilo se v obrovských vedrech, v interiéru karavanu bylo logicky ještě tepleji. Z kameramanky na mě kapal pot,“ vybavila si.

Vzpomněla i na vznik snímku Requiem pro panenku z roku 1992, v němž ztvárnila psychicky zdravou dívku, která je vlivem administrativní chyby umístěna do instituce pro hendikepované. „Natáčelo se ve skutečném ústavu, s lidmi s Downovým syndromem jsem tak byla v každodenním kontaktu. Bála jsem se jich, bylo mi teprve čtrnáct. Nakonec jsem zjistila, že jsou to krásné duše,“ vysvětlila.

Z publika zazněla mimo jiné otázka na velké zastoupení žen ve filmovém štábu. Geislerová odvětila, že by se mělo považovat za normální. „Nebyl to záměr, prostě to tak vyšlo. Jsem feministka. Feminismus ale není o tom, že ženy jsou lepší než muži, ale o tom, že by se neměly podceňovat,“ dodala Kirchnerová.

Festival Made in Prague, jehož součástí bylo promítání, je největší přehlídkou české kultury v Británii. V anglické metropoli se koná už po devětadvacáté. Jeho cílem je podle ředitele Českého centra Londýn Přemysla Pely, který jej letos řídí posedmé, zvýšit povědomí o české kultuře a zlepšit renomé naší republiky v Británii.

„Původně filmovou přehlídku jsme upravili do multižánrové. Za poslední roky jsme do programu doplnili hudbu, divadlo, debaty, výstavy,“ řekl Novinkám Pela.

Právě klasická hudba v něm tentokrát sehrála významnou roli. S londýnskou Královskou operou se mu za pomoci jejího nového hudebního ředitele Jakuba Hrůši podařilo navázat spolupráci a poprvé v ní uvést Janáčkovu operu Věc Makropulos.

Vedle operní budovy zvané Covent Garden se Pelovi podařilo domluvit prostory i třeba v galerii Victoria and Albert Museum. Projekce snímku Vlny zase začátkem listopadu vyprodala největší britské kino BFI IMAX.

„V Londýně je silně konkurenční prostředí. Pokud provozovatele kina jednou dvakrát přesvědčíte o promítání titulu, které se nakonec nevyprodá, máte tam dveře zavřené,“ poznamenal.

Výběr filmů proto neformálně konzultuje s uměleckým ředitelem karlovarského festivalu Karlem Ochem. Na londýnskou přehlídku chodí i britští filmoví profesionálové, může tudíž sloužit jako vstupní brána pro případnou širokou distribuci v zemi.

Festival být dříve z velké části financován z veřejných zdrojů. Nyní ho podporují převážně české firmy působící ve Spojeném království. Letošní rozpočet činí 1,2 milionu korun.

Poněkud pragocentrické pojmenování přehlídky Pela zamýšlel změnit, nakonec ale kvůli dlouhodobému zavedení zůstalo. „Zvažujeme, že bychom výhledově uspořádali Made in Brno,“ poodhalil.

Ač festival cílí na britské publikum a nemá sloužit české diaspoře, na projekci Karavanu dorazila spousta českých a slovenských přistěhovalců různého věku. „Festivalu si hodně vážím. Česká kultura tu jinak není moc k nalezení,“ řekla Novinkám dvacátnice Anna, která na ostrovech začala před osmi lety studovat a pak se tam usadila.

„Přehlídka není příliš progresivní, mohla by se víc zaměřit na mladou generaci. V Česku máme třeba dobré dýdžeje, ale chápu, že návštěvníci tohoto festivalu jsou trochu jiná sorta,“ podělila se i o lehkou kritiku.

Stejný názor přednesl třicátník Matúš ze Slovenska. „Ocenil bych, kdyby festival prezentoval současnou československou scénu. Pořádané akce jsou podle mě hlavně pro starší diváky,“ uzavřel.