RECENZE: Běžící muž je nedostižný zábavou, s přínosem už je to horší

Původní celovečerní adaptace režiséra Paula Michaela Glasera, jež se příliš nevydařila, podléhala své době. Nese hutnou estetiku osmdesátých let, která dnes působí víceméně směšně. Zakládá si na Arnoldových svalech a divokých představách o roce 2025, do něhož je děj tehdejšího filmu zasazen.

Wrightova verze je v tomto ohledu střízlivější a její postavy uvěřitelnější. Vybudovaný svět je ovšem jakýmsi patvarem orwellovsky ponuré šedi a spektakulárního high-tech. Přestože v něm kupříkladu jezdí autonomní vozidla, závislost lidí na televizi jakožto hlásné troubě autoritářské vlády, kteří jí bezmezně věří, působí naopak velmi retro.

Právě na obrazovkách se vysílá titulní smrtonosná soutěž, do níž se hlásí jen ti nejzoufalejší jedinci. Mezi ně patří protagonista Ben v podání Glena Powella, jenž právě dostal padáka za to, že o svém zaměstnavateli veřejně řekl nemilou pravdu.

Ačkoli má k reality show čistě negativní vztah, kvůli existenčnímu problému, který zhoršuje nákladná nemoc jeho dcerky a manželčino nevýnosné povolání, se ji s vidinou miliardové výhry rozhodne přetrpět.

Stačí třicet dnů, během nichž nebude chycen a zastřelen, a peníze by měl mít v kapse. S vítězstvím, kterého zatím nikdo z předešlých účastníků nedosáhnul, to však samozřejmě nebude tak snadné.

Skrze rodinnou linku se Wright s druhým spoluautorem scénáře Michaelem Bacallem snaží vybudovat příběhový oblouk. Sentimentálně jím zdůrazňují, že na ničem jiném než na dětech nesejde.

Obyvatelé Ameriky, o nichž tvůrci vyprávějí, pozbyli veškerých morálních hodnot a až na pár rebelujících občanů nadobro ohnuli hřbet.

Je to opět škarohlídská blízká budoucnost země bez výraznějšího rozdílu od jejích jiných antiutopických zpodobnění, ať už v seriálu Příběh služebnice podle románu Margaret Atwoodové nebo nedávno uvedené satiře Jedna bitva za druhou v režii Paula Thomase Andersona.

Dvou a čtvrt hodinová stopáž by se mohla vzhledem k žánru, který se má vyznačovat rychlostí, jevit coby nepatřičně dlouhá. Wrightův počin naštěstí obsahuje minimum hluchých míst a je napěchovaný akčními scénami.

Bezezbytku je obstarává Powell, jenž je na jednu stranu šablonovitým kladným hrdinou, na stranu druhou se tu a tam úspěšně zasadí o komické momenty. Dobře mu v nich oponuje Josh Brolin v roli ziskuchtivého, přes mrtvoly jdoucího majitele televize.

Společnými silami sice obecenstvo zabaví, nový úhel pohledu na nastolenou tematiku přesto nevnesou. Přínos snímku, který se navenek tváří jako zástupce sci-fi s hlubší myšlenkou, tím pádem mizí do ztracena.