„Udělají ze mě neonacistku!“ Do kin míří filmy o Hitlerově dokumentaristce i Mengelem na útěku

Hitlerova favoritka Riefenstahlová ožívá v dokumentární biografii německého režiséra Andrese Veiela. Titulní protagonistka se do povědomí lidí nejvíce vtiskla spektakulárními pronacistickými filmy Triumf vůle (1935), v němž zachytila norimberský sjezd NSDAP v roce 1934, a dvoudílné Olympia (1938) s podtituly Přehlídka národů a Oslava krásy, která zobrazuje olympijské hry v Berlíně z roku 1936.

Bylo by však krátkozraké vnímat ji výhradně prostřednictvím těchto dvou počinů. Veiel ji ukazuje jako kontroverzemi opředenou, ráznou a cílevědomou ženu, která po zbytek života marně usilovala o vymazání tragického dvanáctiletého úseku německé historie ze svého medailonku.

Při sledování dokumentu se divák neubrání určitému srovnání se snímkem Zkáza krásou režisérky Heleny Třeštíkové, která v něm zpovídala zestárlou herečku Lídu Baarovou.

Pojítkem mezi nimi není jen probíraný milenecký vztah s německým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem – v případě Riefenstahlové spíš pouze platonický, naopak u Baarové pravděpodobně skutečný, ovšem nepřiznaný.

Spojitostí je také popírání jakékoli spoluodpovědnosti za nacistické zločiny, které obě svým chováním přímo i nepřímo podporovaly.

„Jen jsem plnila zadání. Byla to prostě práce,“ hájila se na archivních záznamech Riefenstahlová, která si přitom na rozdíl od víceméně naivní a politikou netknuté Baarové musela být nanejvýš vědoma, čeho se dopouští.

Veiel jí nestaví pomník, publikum nechává si o ní udělat vlastní obrázek. Postarší Riefenstahlovou zachycuje mimo jiné na dosud nezveřejněných záběrech při konfrontacích, po nichž rozhořčeně utínala rozhovory.

Stačilo, že dotazující vyřkl sousloví koncentrační tábor, a respondentku přepadl záchvat zuřivosti. Odmítala, že by s holokaustem měla co do činění.

Dokument však poukazuje i na okolnosti natáčení romantického dramatu Tiefland (Nížiny), jež mělo být vyjádřením Hitlerovy lásky k operám. V letech 1940 a 1942 do něj Riefenstahlová coby komparz zapojila zhruba stovku Romů a Sintů, které si „najala“ z internačních táborů, aby je následně poslala zpátky na smrt.

Většina z nich prokazatelně byla později zavražděna v Osvětimi-Březince. Dokumentaristka přitom po válce opakovaně tvrdila, že jsou všichni naživu. „Udělají ze mě neonacistku!“ namítala při pokusech novinářů vracet se k záležitostem třetí říše, které po Riefenstahlové chtěli okomentovat i po roce 1989.

Jeví se až komické, když v zahrnutém interview z roku 1999, kdy jí bylo devadesát sedm let, ponejvíce řeší světlo a ostře vybízí kameramana, aby jí vyretušoval nosoretní rýhy. Byla za tím marnivost? Možná. Mohl to být ale i projev tvůrčí sveřeposti. Riefenstahlová zůstávala věrná řemeslu a svým filmovým metodám, na něž byla (ne)řádně hrdá.

Festival Be2Can v tuzemské předpremiéře promítl také hraný snímek Zmizení Josefa Mengeleho v režii ruského exulanta Kirilla Serebrennikova. Ten zadaptoval stejnojmenný historický román z pera francouzského novináře Oliviera Gueze.

August Diehl, známý kupříkladu z Hanebných panchartů, v něm ztvárnil titulního anděla smrti v padesátých až sedmdesátých letech minulého století, kdy se před lovci nacistů schovával v různých jihoamerických zemích. Jeho posledním útočištěm byla Brazílie. Tam se v roce 1979 utopil, když si šel coby sedmašedesátiletý zaplavat do oceánu a stihla ho přitom srdeční zástava.

A opět jako v případě Riefenstahl, také Serebrennikov rozvádí povětšinou velmi zkratkovité informace, které o Mengelem máme, do silného a mnohovrstevnatého příběhu. Zaměřuje se například na lékařovy četné spory se synem, který nemohl snést, jaká zvěrstva svým obětem z řad vězňů z koncentračního tábora jeho otec prováděl.

Přibližuje i jeho neustálou paranoiu z dopadení své osoby, jež ho přiměla být na konstantním úprku, nebo znechucení z podmínek, v nichž se po roce 1945 jako doživotní štvanec ocitnul. A rovněž takřka nepochopitelné lpění na „zlatých národně-socialistických časech“, které se snažil v dost okleštěné podobě na druhé straně světa vzkřísit.

Film Zmizení Josefa Mengeleho vstoupí do široké distribuce 7. května příštího roku. Dokument Riefenstahl do českých kin zavítá o něco dříve, konkrétně 13. listopadu.