Článek
Stejně jako váš tatínek máte první hlavní úlohu v dobovém snímku. Oproti otci, který se představil v dramatu Už zase skáču přes kaluže zasazeném na počátek dvacátého století, vy diváky vracíte o několik set let hloub do historie. Co role obnášela?
Mnoho pohybových prvků. Na natáčení jsem se velice těšil, protože jsem věděl, že půjdu do extrému. Točili jsme ve vodě, bojoval jsem během požáru. Spoustu kaskadérských kousků jsme zkoušeli předem, abychom byli na oheň připraveni. Často jsem se cítil jako malý kluk, který si hraje v lese s kamarády.
Dubléry jste nevyužil?
Myslím, že asi ve třech scénách. S fyzickou přípravou jsem začal půl roku před natáčením. Učil jsem se hlavně jezdit na koni. Pomohlo mi, že jsem v minulosti zkusil mnoho sportů od horolezectví přes fotbal a florbal po hokej. Dodneška si rád zahraji nohejbal, když mám čas.
Trailer filmu FichtelbergVideo: CinemArt
České země v roce 1547, kdy se film odehrává, to je období stavovského povstání a napětí mezi katolíky a protestanty. Bylo pro vás natáčení lekcí dějepisu?
Do filmu je zakomponována tehdejší poprava několika příslušníků stavovské opozice na Hradčanském náměstí, o které se podle mě obecně dnes už moc neví. Známá je spíš ta, co se odehrála na Staroměstském náměstí.
Režisér mi dával podněty k nastudování, abych si třeba zjistil, kdo byl rytíř Václav Pětipeský, otec mé filmové postavy. Bavilo mě se nořit do historie, o které mám povšechné znalosti, ale nevím o ní takové detaily.
Je prozkoumávání neznáma a jiných realit tím, co vás přitáhlo k herectví?
V počátcích jsem to tak nebral. Neměl jsem to ani nalinkované proto, že jsem z herecké rodiny. Oči mi otevřel Tomáš Hron, šéf Městského divadla Kladno, kde jsem začínal. S bráchou nás připravoval na konzervatoř. Řekl nám, abychom zkusili vnímat, co se kolem nás děje, a zjistit, proč se to děje. Tím se řídím.
Měl jste záložní plán, čím být, když ne hercem?
Nejspíš bych byl zubním laborantem, chovatelem zvířat nebo zemědělcem.
Herec Jan Dlouhý je synem Vladimíra Dlouhého a Petry Jungmannové.
Herečkou je i vaše maminka Petra Jungmannová. Měla radost, že míříte stejným směrem?
To je otázka spíš na maminku. Dopředu nám řekla, čím si člověk prochází, když se pohybuje v této branži. Odjakživa nás velmi podporovala a je to tak pořád. Její síla je pro mě moc potřebná.
Před čím vás varovala?
Kladla nám na srdce, že stačí jen malinko uhnout z cesty a v životě se můžete ztratit. A že je důležité být neustále sám sebou.
To je i poselství filmu Fichtelberg. Pro koho je určený?
Je pro velmi široké obecenstvo. Do kina můžou jít děti se svými prarodiči, kterým díky prvkům starší filmařiny připomene snímky Karla Zemana.
Tatínek Vladimír zemřel, když vám a bratrovi byly necelé čtyři roky. Máte na něj nějakou vzpomínku?
Pamatuji si ho velmi málo. Vzpomínám si, jak sedí a jí kaviár nebo jak leží v obýváku a má u sebe kapačku. Jak kape jedna kapka za druhou.
Vladimír Dlouhý s Miloslavou Šafránkovou při natáčení seriálu Arabela
Jak vás ovlivnil jeho herecký odkaz?
Bohužel jsem neviděl všechny jeho filmy a seriály. Líbí se mi jeho herecká ryzost a pokora, to, jak se do každé role vžíval. V každé byl jiný, a o tom je herectví.
S bratrem Jiřím jste ztvárnili dvojčata v nekonečném seriálu Ulice. Vnímáte úzké sourozenecké pouto jako výhodu?
Ano, čerpáme v herectví z toho, co jsme spolu zažili. Bratrský vztah v seriálu se ale snažíme budovat jinak, než jaký ho máme v osobním životě. Matěj neustále něco řeší, nezvládá své myšlenky. Marek, kterého ztvárňuji já, naopak střílí, ale střela se mu vrací jako bumerang. Navzájem si pomáhají a doplňují se.
Účinkujete i na jevišti. Zkraje prosince má v pražském Divadle v Řeznické premiéru inscenace Monstrum, v níž hrajete násilnického teenagera. Její děj se podobá letošní oceněné televizní minisérii Adolescent…
Téma hry je ve vzduchu kolem nás a přehlíží se. Řeší otázku, proč je mezi mladými lidmi tolik psychických problémů, co s člověkem mohou udělat a jak jsou nepochopeni svým okolím, které bývá nevnímavé a necitlivé. Nicméně jsme ji ještě nezačali zkoušet, a tak zatím nevíme, kam se přesně vydáme.
