Článek
Francouzsko-finského herce Édouarda Philipponnata mohou diváci znát z nedávných počinů Klan Gucci a Napoleon režiséra Ridleyho Scotta.
Film The Runner (Běžec), v němž se poprvé představil v hlavní úloze, se odehrává na ploše jediného dne. Ten je rozhodující nejen pro hrdinu, ale i jeho kamaráda detektiva, kterého ztvárnil Douglas.
„Má postava je na opačném konci spektra než to, co jsem v minulosti prožil. Bylo to osvěžujícím způsobem odlišné,“ říká Douglas, který už jako třináctiletý propadl drogám. V dospělosti užíval kokain i heroin.
Slibnou hereckou kariéru mu přetrhla právě závislost. V roce 2009 byl za obchod s drogami odsouzen k pěti letům odnětí svobody. Trest se mu prodloužil na sedm let poté, co se přiznal k držení drog ve věznici.
Po propuštění v roce 2016 začal psát memoáry, které vydal pod názvem A Long Way Home (Dlouhá cesta domů) o tři roky později. „Lidé mají často pocit, že pro mě psaní muselo být očistné. Nořit se do minulosti ale bylo i dost obtížné. Mým záměrem bylo přeměnit negativní věci v pozitivní,“ tvrdí.
Právě tuto knihu dostal Philipponnat od režisérky snímku The Runner Michelle Dannerové, když kvůli roli v něm usilovně hubnul. Někdy prý kvůli nedostatku energie ze záměrného podvyživení proležel celý den.
Herci Cameron Douglas a Édouard Philipponnat (vpravo) představují na libereckém festivalu snímek The Runner, v němž si společně zahráli.
„Knížku jsem zhltnul na jeden zátah. Cameron je velmi výřečný v mluveném i psaném projevu, ve kterém je přímo poetický. Zaujalo mě, jak vyjádřil svou nesmírnou touhu tvořit. Jakmile jsem dočetl, což bylo někdy v jednu ve dvě ráno, okamžitě jsem volal Michelle, že by se Cameron do filmu perfektně hodil,“ vypráví, jak byl kolega na jeho popud obsazen.
Philipponnatova výrazná tělesná proměna se podepsala i na jeho psychice. Po prvních pár měsících od začátku ubírání na váze si podle svých slov přitom připadal fantasticky.
„Byl jsem ve formě, narostly mi svaly. Tuků jsem měl v těle jen asi osm procent. Jenže jako narkoman jsem neměl být svalnatý, ale vyzáblý, k čemuž vedl náročný a bolestivý proces. Hubnul jsem a nedokázal s tím přestat, trochu mi i zežloutla pleť. Bylo to děsivé,“ vzpomíná.
Při rozhovoru si vybavuje konkrétní den, kdy se zúčastnil schůzky natáčecího štábu, na níž se řešily úpravy scénáře. Stres, který ho tenkrát přepadl, zahnal obrovskou porcí jídla.
„Za dlouhé týdny příprav se mi scvrknul žaludek. Úplně jsem zapomněl, jak moc mi chutná smažená rýže, a přejedl jsem se jí. Do dvaceti minut jsem všechno zvrátil,“ zmiňuje.
Édouarda Philipponnata mohou diváci znát z nedávných filmů režiséra Ridleyho Scotta.
Na libereckém festivalu, který trvá do neděle 28. září, už společně stihli zhlédnout nový český dokument Jemný rváč. Snímek vypráví životní příběh Lukáše Krpálka, judisty ověnčeného dvěma zlatými olympijskými medailemi.
„Ten film dobře ukazuje, jak tvrdě dřel a zároveň se staral o rodinu. Jenže na dvou místech najednou být nemůžete. S tím se podle mě ztotožní každý,“ míní Douglas.
„Sportovec, který pro vítězství udělá cokoli, je pro mě velmi inspirativní,“ dodává.
Herecké kořeny v Douglasově rodu sahají opravdu daleko. Jeho dědečka Kirka mohou diváci znát z filmu Stezky slávy či Spartakus, otce Michaela ze snímků Wall Street nebo Válka Roseových.
„Jako malý jsem jejich slávu vnímal jen do určité míry. S přibývajícím věkem jsem si čím dál zřetelněji uvědomoval, kolik lidí po světě svým herectvím zasáhli,“ podotýká.
„Představují pro mě silné vzory. Vštípili mi pracovní morálku. Ne však tak, že by mi o ní kázali, stačilo je prostě sledovat,“ doplňuje.
Michael Douglas uvedl 5. července 2025 na 59. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech svůj film Přelet nad kukaččím hnízdem.
Na natáčecím place se Cameron se svým otcem objevil dvakrát. Poprvé si spolu zahráli v komedii Tak to chodí z roku 2003, v níž se objevili i dědeček Kirk a babička Diana, a následně v letošním snímku Looking Through Water.
Ten by měl údajně být Michaelův poslední. Na červencovém karlovarském festivalu totiž hovořil o plánovaném odchodu do penze.
„Pochybuji, že skončí,“ soudí Cameron. „Táta zbožňuje práci a umění. Mám podezření, že bude hrát dál.“ Za nejoblíbenější otcovy role označil ty ve filmech Černý déšť, Skvělí chlapi či Volný pád.
Stejně jako Édouard se do Česka vydal již podruhé. Cameron k nám napoprvé zavítal před více než dvaceti lety, aby podpořil zmíněný snímek Tak to chodí.
„Na Prahu jsem pak vzpomínal s láskou. Tamní lidé mi připadali zábavní a plní života. Doufal jsem, že se k vám brzy vrátím, což se povedlo až teď,“ uzavírá Douglas.
