Článek
Sbormistr získal ceny na zahraničních festivalech, ale doma čelíte sporu, který začal už krátce po světové premiéře na karlovarském festivalu. Jak se cítíte?
Přistupuji k tomu pokorně, doma má ten film jiné konotace a mnohem adresněji se vztahuje k divákům, kteří tu situaci zažili nebo ke skutečným obětem toho případu. Debata je tedy kontroverznější, vyhrocenější a já ji respektuji.
Když točím film, snažím se dospět k jeho co nejobecnější platnosti, a na zahraničních festivalech cítím, že ho diváci vnímají víc tak, jak jsem ho myslel a dělal. Nejsou zatíženi konfrontací. Ale taková je realita a člověk s tím musí počítat a žít.
Cesta našeho filmu není u konce, debaty budou pokračovat, jsem na ně připraven a jsem připraven Sbormistra hájit. Absolutně si za ním stojím i ve světle chyb, které jsme třeba v procesu jeho vzniku udělali. Debata je nutná a důležitá, jakkoliv je bolestná a nepříjemná možná pro hodně lidí.
Jaký výsledek může celý spor přinést?
Ono se to bohužel staví tak, že jedna nebo druhá strana musí vyhrát. Ale tak to není! Byl bych šťastný, kdyby došlo ke smířlivé pozici, aby film mluvil o tom, o čem mluvit má.
O manipulaci a třeba i o tom, jak takovým situacím předejít. Jakkoliv jsem ho dělal jako umělecké dílo, z mnoha projekcí i reakcí psychoterapeutů a dalších jsem zjistil, že má i to, čemu bych jako starý skeptik nevěřil, jistou hojivou schopnost pro oběti sexuálního násilí.
A přijímají ho hodně mladí lidé, což je pro mě nesmírně potěšující, protože je vidět, že se vyjadřuji k aktuálnímu tématu. Přál bych si, aby debata byla i o tom, nejen kolem retraumatizace. Ale chápu, že to je důležité téma, které film otevřel na mnoha platformách.
Trailer SbormistrVideo: CinemArt
Hrané filmy podle skutečných událostí se točí dávno. Ale pokud se mají tvůrci domlouvat s oběťmi nebo jejich potomky, kam až mohou zajít, nevznikne pak trochu vnucený pohled?
To je komplikovaná otázka. Společenský diskurs se ohledně toho, co filmař může a co nemůže, hodně posunul. Já jsem se skutečně snažil udělat film, který je inspirovaný skutečností, a natočit ho tak, aby jasně stál na straně obětí. Aby ale zároveň splňoval kritéria uměleckého díla, aby v něm to, co chci říct, bylo mnohovrstevnaté, nebyla to agitka.
V tom samozřejmě potřebuji nějakou svobodu vyjadřování. A mám pocit, že z množství zdrojů, s nimiž jsem mluvil, jsou k němu někteří sice kritičtější, ale chápou ho jako modelovou zprávu. Bohužel u jedné z těch obětí, která ani nebyla mým zdrojem, došlo k nešťastné komunikaci, která mě strašně mrzí.
Bylo možné se tak velkému sporu ještě po prvních signálech vyhnout?
Mám pocit, že kdybychom se vrátili zpátky ke způsobu komunikace, že bychom si porozumět mohli. To všechno nad tím je hněv, strašné působení sociálních sítí, které nenávist zesilují. Dostávám se do situace, že lidé, s nimiž se normálně bavím, najednou proti mně a našemu filmu píší petice.
Proč mi nezavolají a nepromluvíme si? Proč tu není dialog mezi lidmi, ale všechno se postuje jako deklarace, manifesty na Facebooku, aniž bychom spolu hovořili? To mi připadá bohužel pro tu společnost příznačné a pro mě bolestivé. Hrozně mě to mrzí.
Budete mít chuť se po této zkušenosti pustit do dalšího závažného tématu?
Budu.
Teď na vás byla podána žaloba, o co v ní vlastně jde?
Žaloba je podaná, ale zatím nejsme seznámeni s jejím obsahem. Snažili jsme se celou záležitost usmířit, ale během jednání byly vzneseny další požadavky, které už byly pro nás i naše koproducenty nepřijatelné.
Jeden z těch hlavních je, aby film nevysílala Česká televize, což by úplně zabíjelo jeho smysl. S tím nemůžeme souhlasit. A požadavek finančního plnění 10 milionů korun nám také připadá absurdní.
Ale jakkoliv je to vyhrocené, jsem přesvědčen, že soud nepřinese nic dobrého. Je to jen další retraumatizující prvek, a to poslední, co bychom chtěli, je vést soud s jednou z obětí, když se náš film staví jasně na stranu všech obětí. Je nám to líto, je to hrozné, ale nakonec to bohužel došlo do takové fáze, že se budeme muset bránit.
Kviff: Juraj Loj k filmu Sbormistr Video: Novinky