RECENZE: Z Dakaru na Sicílii. Uprchlická odysea plná naivity i přátelství

Režisér Garrone (Gomora, Dogman) ve svém novém filmu pohybujícím se na hraně dokumentu vsadil na uprchlické téma s cílem ukázat strasti dvou šestnáctiletých kluků, kteří se přes četná varování z Dakaru vydají na – pro ně zpočátku dobrodružnou – pouť.

Děj snímku, oceněného na filmových festivalech v Benátkách a San Sebastiánu, začíná tam, kde se rodí mnohé sny o lepším životě mimo Afriku. V chudých poměrech v senegalském Dakaru žijí bratranci Seydou (v roli vynikající Seydou Sarr) a Musa (Moustapha Fall).

Milují hudbu a sní o životě v ráji, v Evropě. Plánují si, že je tam bude živit jejich muzika. Na náklady, na náročnou, smrtelně nebezpečnou cestu si vydělávají na brigádách a věří, že právě jim se podaří projít až do bezpečí, že hladce překonají poušť i Středozemní moře.

Prostřednictvím citlivé kamery (Paolo Carnera) snímek nabízí krásné záběry, které o pouti vyprávějí samy o sobě. Jejich vyznění podtrhuje výborná hudba (Andrea Farri). Do tvrdé reality režisér přidává i prvky magického realismu, a to v momentech krutosti, která je pro běžence každodenním „chlebem“.

Postupně divákovi ukazuje nelítostné prostředí pouště, rozklad hned několika afrických států, kde o přežití často rozhoduje mafie a (ne)dostatek peněz. A právě v tento moment scénář tak nějak logicky vázne.

Možnost, že by si dva senegalští mladíci na dalekou cestu vydělali za půl roku brigád kdesi v Dakaru, že by sehnali natolik výnosnou brigádu, je prakticky nulová. Stejně tak, že by další sumu dali dohromady za pár týdnů brigád na stavbě kdesi v Tripolisu… Uvěřitelné také moc není, že kdykoli to vážně potřebují, bojují o své životy, najde se vždy někdo, kdo jim bezelstně, z dobrého srdce pomůže.

Naopak jisté je, že režisér ve snímku poměrně přesně popsal byznys s uprchlíky, do něhož je zapojen kdekdo na obou kontinentech, včetně politiků, armády a policie. Reálné také je, že většina uprchlíků neumí vůbec plavat, stejně jako Musa a Seydou…

Už nasednutí na loď, vyplutí na Středozemní moře pro ně může znamenat v případě potíží téměř jistou smrt.

Chcete-li vidět, jak funguje uprchlický byznys, proč a pro koho je tak výnosný, je Já Kapitán filmem pro vás. I díky vypravěčům, jejichž mládí posouvá vše do jemnější, „stravitelnější“ verze příběhů, které se nedaleko Evropy denně dějí. Nezřídka nekončívají pro dotyčné dobře. Všichni navíc víme, že jejich pouť ani příchodem/příjezdem do vysněného cíle rozhodně nekončí.