RECENZE: Vesmírný western Supergirl učí rozjívenou Supermanovu sestřenici odpovědnosti

Poté, co se spoluředitelé DC Studios James Gunn a Peter Safran rozhodli opustit původní propojený filmový vesmír (DCEU) a nahradit jej novým, změnili i jeho charakter. Oproti vážným, zachmuřeným, do sebe zahleděným titulům v režii Zacka Snydera zvolili odlehčený tón nové řady, dělené do kapitol.

Ta úvodní nese název Gods and Monsters a loni se uvedla se Supermanem v režii Jamese Gunna. Tvůrce trilogie Strážci Galaxie v něm zkombinoval velkolepou akci, humor a emoce a titulního hrdinu přiblížil optimistickému, lehce naivnímu ladění, známému z filmů ze 70. let.

U Supergirl, k níž napsala scénář celovečerně debutující Ana Nogueira, zvolil rozverně odlehčený tón, který známe právě z jeho Strážců Galaxie. Ona v mnohém připomíná jeho ústřední postavu Star-Lorda. Hnědým kabátem, který nosí, sluchátky na uších i pohnutou rodinnou historií.

Putování vesmírem a potkávání se s mimozemskými rasami vám zase připomene Hvězdné války. Na originalitu se tu moc nehraje, rozjívená, poflakující se Kara (Milly Alcocková) v sobě musí najít odpovědnost, k níž ji nabádá její bratranec Kal-El neboli Superman (David Corenswet).

Na první pohled by se mohlo zdát, že nemohou být povahově odlišnější. On idealista, věřící v dobro, ona cynická, traumatizovaná z toho, co zažila na Kryptonu, kde její domov odumíral spolu s jejími nejbližšími. Kal-El ho opustil jako nemluvně a dostalo se mu lásky v lidském světě, Kara až mnohem později.

Ve flashbacích se nám tato její minulost na Kryptonu připomíná, ale děj se odehrává v přítomnosti, když Kara slaví třiadvacáté narozeniny. Jako správná party girl na několikrát a na různých planetách z důvodu toho, že na těch s červeným sluncem přichází o své schopnosti a může se opít podle libosti.

Na jedné z nich se setkává s dívkou jménem Ruthye (Eve Ridleyová), která přišla o svou rodinu a chce se pomstít. Když vůdce mezigalaktických banditů Krem (Matthias Schoenaerts), který to zapříčinil, otráví šípem i Karina milovaného psího parťáka Krypta, rozhodne se Kara i přes počáteční neochotu přibrat Ruthye jako společnici na cestu. Má totiž jen tři dny na to, aby získala protilátku, visící na Kremově krku.

Zápletka se psem vám může připomenout Johna Wicka a důvod, proč se vrátil do akce. Obě mladé ženy se vydávají na vesmírnou pouť, během níž se setkávají s obchodníky s bílým masem i lovcem odměn jménem Lobo (Jason Momoa), který jim pomáhá. Kara se během ní snaží přesvědčit Ruthye, že pomsta jí pocit klidu v duši nepřinese.

Nehraje se tu o záchranu světa, motivace je mnohem osobnější a tomu odpovídá i komornější ráz takové cesty, během níž dochází k zrcadlení traumat, jimž dívky čelí. Kara, která na Zemi nežije ještě ani deset let a stále ji nepřijala za svou, se musí socializovat a stát se dospělejší a odpovědnější nejen za život svůj.

Její síla se odvíjí podle toho, v jaké sluneční soustavě se právě nachází, z čehož vycházejí i akční scény, sázející na propojení jejich choreografie s písničkovým soundtrackem. Tam, kde jí to barva slunce dovolí, tam létá a používá svůj laserový zrak, jinde si vystačí s ručními souboji.

Nápomocen je jí v tom cynický ranař Lobo, který baví svými hláškami. Pro děj není až tak podstatný, ale jako součást fanservisu je nepostradatelný. Záporák Krem vypadá, jako by sem zabloudil ze světa Šíleného Maxe, a jeho jednání nemá výraznější motivaci než být genericky zlý.

Výprava operuje s množstvím lokací, masek a kostýmů, přináležejícím jednotlivým mimozemským rasám. Obraz je laděný do tmavě žlutých nebo hnědých barev, které korespondují s westernovou stylizací celého vyprávění. Tak jako zvolil australský režisér Craig Gillespie ve filmu Já, Tonya pro biografický příběh krasobruslařky Tonyi Hardingové styl blízký černohumorným komediím bratří Coenů, tady volí žánrovou kombinaci westernu a space opery.

V rámci DCU (nový restartovaný vesmír, který od roku 2025 budují James Gunn a Peter Safran) bude mít Supergirl spíš postavení samostatně stojící jednotky než výraznější součásti provázaného universa. Charismatická titulní hrdinka má ale potenciál tuto figuru dál rozvíjet a zasazovat ji do kompaktnější vztahové interakce než v případě tohoto jejího prvního sólo projektu.