RECENZE: Tajný agent uniká režimu skryt před diktaturou i divákem

Tajný agent však zajisté našel štěstí ve svém Armandovi, hybateli rozkolísaného děje s tváří charismatického a světově známého Wagnera Moury (Narcos, Občanská válka). Ten s melodií písně If You Leave Me Now skupiny Chicago přijíždí na scénu, doplňuje pohonné hmoty a podezíravě zkoumá mrtvolu přikrytou kartonem jen dvacet metrů od čerpadel.

V tu chvíli ještě není zřejmé, že to bude on, syrová atmosféra země pod vojenskou diktaturou a jedna ukousnutá chlupatá noha, které upoutají pozornost, byť jen na zlomek z téměř stošedesátiminutové stopáže.

Podle hlavního představitele je Tajný agent mementem přenášení traumat minulosti. Řekl to divákům, když sám přebíral Zlatý glóbus za nejlepšího herce v dramatu. Nosný námět má ale velmi specifickou realizaci a brzy je jasné, že oceněný režisér Kleber Mendonça Filho neservíruje tradiční thriller.

Zatímco zmíněná atmosféra a deka brazilského establishmentu je patrná na každém kroku, děj se nesmírně vleče. Tvůrci skládají kostru příběhu v hádankách, náznacích a slovech nevyřčených, více než zahraných značným množstvím postav.

Tři akty, od noční můry přes identifikační úřad až po finální transfuzi, spojují nesourodé vyprávění, kde je skryté nebezpečí rozhodně cítit ve vzduchu. Stejně tak se ale vynořují otázky ohledně Armandovy minulosti, jeho syna, jeho rodiny a jeho mise. I po dvou hodinách je složité se v pavučině tajností vyznat a jejího rozpletení se prakticky nedočkáme.

Rozptýlením pak zůstává žralokem ukousnutá noha coby jakási metafora státní brutality či kočka s dvěma tvářemi, která se choulí u stolu jako symbol faktu, že Armando není jen obětí.

S poslední třetinou snímku dostává divák jinou perspektivu v podobě archivářek ze současnosti, ale i kýženou akci, která je však bizarní (znovu se objevuje noha) nebo zcela groteskní. Finální střet „agenta“ s jeho pronásledovateli je jak vystřižený ze špatného westernu a rozuzlení se dozvíme doslova z novinových plátků. Na tom, že vidíme řemeslně působivou kameru a špičkovou scénografii, už v tuto chvíli tolik nesejde. Snímek dávno ztratil momentum a sám Wagner Moura ho osamocený neutáhne.

Konečný dialog pak nenabízí zadostiučinění a možná je skutečně jakýmsi zvráceným důkazem o dědictví paranoie, strachu a žití s terčem na zádech. Jestli totiž Tajný agent zřetelně ilustroval jednu věc, je to bezpochyby snaha chránit budoucnost v nejisté době.