RECENZE: Smutný song je o radosti z Diamondových písní

Smutný song vypráví skutečný příběh manželů Mikea a Claire Sardinových. Seznámili se v osmdesátých letech minulého století jako imitátoři slavných zpěváků ve spíše podřadných klubech a na zábavních show.

Oba jsou již notně omláceni životem. On před dvaceti lety sice skoncoval s pitím, ale stále dochází na sezení alkoholiků. Ona s minimem prostředků sama vychovává dvě děti. Ani jeden z nich ale ještě neztratil odhodlání začínat znovu a znovu.

Jiskra mezi nimi přeskočila velmi rychle, profesní život se prolnul s osobním a založili kapelu Blesk a Bouře, která se zaměřila na vlastní interpretaci písniček Neila Diamonda.

S mottem „Zažít Neila Diamonda“ si svými vystoupeními získali nejprve silnou fanouškovskou základnu ve Wisconsinu a brzy křižovali Ameriku s mimořádně energickou a úspěšnou show. A jakkoli se s nimi život ani poté nemazlil, jejich vzájemné pouto bylo pro jejich životy určující.

Scenárista a režisér Craig Brewer jejich příběh sice trochu upravil, ale základ zůstal. Z celého filmu tak doslova čiší láska a odhodlání porvat se s osudem, ať si s člověkem zahrává jakkoli.

Poněkud pohádkově přeslazenou první část filmu vystřídá zhruba v polovině nečekaný zvrat, který zlomí žánr slaďáku do silného dramatu. Přesto však i z této části cítíme pozitivní energii, která je v celém filmu určující už proto, že si v ní plní své sny lidé, od nichž už by to divák možná nečekal.

Výborné je obsazení, na němž film logicky stojí. Pěvecky talentovaný Hugh Jackman i Kate Hudsonová, která už má za roli Claire nominaci na Zlatý Globus, vyzařují celou škálu emocí s neobyčejnou přesvědčivostí. Chemie mezi nimi je náramná. Díky tomu zvládnou zaplašit i občasný pocit, že Brewer doluje emoce z filmu i z diváků až příliš „hollywoodským“ způsobem.

Diamondovy písničky jsou skvělým průvodcem příběhu. V podání ústředního dua přechází velká energie a radost z hudby a zpěvu z plátna na diváky nejen při legendární Sweet Caroline. Ta je paradoxně vtipnou příčinou jednoho z konfliktů, jež musejí Claire a Mike překonat.

Celý film už tím, že vypráví příběh lidí kolem čtyřicítky, zaujme spíše ty generace diváků, které na Diamondových písničkách vyrůstaly. I režijní styl cílí především na ně. Pomalejší tempo však nevadí, protože střih, zejména v hudebních číslech, podporuje dojem docela svižného vyprávění. Pro povánoční čas, kdy by chtěl člověk ještě na chvíli prodloužit pocit pohody navzdory všemu, co život přináší, je Smutný song jako stvořený.