RECENZE: Kolečko a Hofmann postavili vtipný Dream Team

Jako námět přinesl tuto aféru Jakub Prachař scenáristovi Petru Kolečkovi a ten na jeho základě napsal smyšlený příběh.

Hlavní postavou je svérázný, velmi prudce reagující trenér basketbalového týmu Marek (Martin Hofmann), který těžce nese, že se mu nepodařilo vytáhnout mužstvo do druhé ligy.

Ještě víc ho však trápí, že se mu nedaří splnit sen mentálně hendikepovanému synovi Šimonovi, který basket miluje, pilně trénuje a touží se dostat na paralympiádu do Ria de Janeira. Jenže počet mentálně handicapovaných hráčů, s nimiž by sestavil tým, který by se mohl o účast v Riu ucházet, zřejmě Marek v Česku nenajde.

Když do jeho trablů vtrhne šílený soused, problémový divadelní režisér Daniel (Jakub Prachař), s nápadem doplnit tým o zdravé hráče, kteří by dokázali pod jeho režijním vedením hendikep předstírat, považuje to Marek sice za šílenost. Jenže touha splnit synkovi přání je příliš silná…

Kolečkova scenáristická tvorba se pohybuje ve značně širokém rozmezí od zdařilých filmových i seriálových komedií (Okresní přebor, Most!, Lajna) po nesrovnatelně slabší kousky, jako jsou Bajkeři nebo Kouzlo derby.

Dream Team patří určitě k tomu lepšímu, co napsal. Potvrdil v něm svou schopnost kombinovat černý humor s citlivými až dojemnými scénami a dialogy, které ostny mírně obrušují a současně ve vzájemném kontrastu umocňují emocionální působení celku.

Podvodu tak sice divák nefandí, například při Markově zásadním dialogu se šéfem paralympijského výboru (Miroslav Krobot) by dal nejradši Markovi pár facek. Zároveň se ale směje, protože situace je to vtipná a pro Markovy pohnutky nelze nemít pochopení.

Obsazení Martina Hofmanna do hlavní role pak bylo pro přenos Kolečkova textu do filmové podoby klíčové. Hofmann má pro jeho humor velký cit a dokáže texty tlumočit s naprostou přesností výrazu, s výborně odstíněnými projevy i protikladnými emocemi.

I další role jsou dobře obsazeny. Krobot je jistota, Prachař sice hodně tlačí na pilu, ale nepřekračuje hranice vkusu. A Martin Polišenský, člen brněnského Divadla Aldente, kterého obsadil už Jan Svěrák do Betlémského světla, je jako Šimon skvělý.

Dobré obsazení je samozřejmě zásluha režiséra. Ten však jinak odvedl spíše slabší výkon. Dream Team se navzdory řadě zdařilých komediálních situací a dialogů až překvapivě vleče, chybí mu jistota střihu v načasování a pointování některých vtipných situací.

Film prodlužuje i zbytečné opakování některých gagů. Místy má člověk pocit, že se režisér nedokázal s konkrétní scénou rozloučit a příliš ji natáhl. Nakonec však přes výhrady patří Dream Team k tomu nejlepšímu, co se v komediálním žánru v roce 2025 v Česku urodilo.