RECENZE: Seznam tajných přání jako škatulková romantika, která sází na emoce

Diváci milují nerealistické životní kotrmelce. Pokud jdou ruku v ruce s láskou a osobním štěstím, bývá pak iluze pod taktovkou veterána filmových rom-comů téměř dokonalá.

Právě proto je pod Seznamem tajných přání na Netflixu jako scenárista a režisér podepsán Adam Brooks (Francouzský polibek, Bridget Jonesová nebo Wimbledon).

Knihu Lori Nelson Spielmanové převádí na obrazovku tak zručně a s citem pro žánr, jak mu to současná produkce umožňuje. Vcelku ale předvídatelně a bez originálních prvků či překvapení.

Obligátním katalyzátorem životních změn je pro hrdinku Alex (Sofia Carsonová) náhlé úmrtí milované matky (skvěle civilní a vyrovnaná Connie Brittonová). Ta jí svěří zasloužené dědictví pouze v případě, že její dcera beze zbytku splní položky ze seznamu, který napsala v pubertě.

Vedle plánovaně trapných chvil a vystupování z komfortní zóny samozřejmě nechybí nalezení toho pravého.

Snímek dobře vykresluje očividnou konfrontaci mezi tím, co si myslíme, že chceme, a tím, co nás skutečně dělá šťastnými. Filmové Alex totiž zdánlivě nic nechybí. Učinila volby, se kterými se běžný člověk ztotožní a dokonce je možná aplikoval sám. Cílem je tu však naprosté štěstí bez vnějších vlivů reálného světa. V rámci žánru je to milé a snesitelné a emotivní přesah případné pochybnosti zakrývá.

Příběh je inspirován touhou autorky předlohy přehodnotit život po osobní ztrátě a tento úhel pohledu se podařilo Brooksovi převést s přiměřeným patosem. Alex fandíme, soucítíme s její ztrátou a nasloucháme radám, které k ní putují in memoriam skrze nahrané vzkazy. Právě tam je Seznam tajných přání nejsilnější.

Pevné pouto matky s dcerou a jakýsi odkaz vedoucí za lepším životem jsou základními kameny přibližně dvouhodinové stopáže. Zápletka s otcem Alex naopak působí nadbytečně a je jen prázdnou snahou povýšit úroveň filmu o další rodinné drama.

Dějová linka v rámci milostného trojúhelníku Alex s Bradem (Kyle Allen) a Garrettem (Sebastian De Souza) hraje druhé housle a je výrazně slabší, ač samozřejmě nezbytná. Vzájemné oťukávání a rozptýlení vedle pana nesprávného jsou jako vystřižené z učebnice romantických klišé a vzájemná chemie osudového páru není tak silná, aby vyvolala patřičné milostné delirium.

Okouzlení nepřichází ani s humorem, který často bývá zásadním kořením průměrnějších romancí. Zde je však alternován veselými etudami ze seznamu a komedie je tak jen povinnou nálepkou na v úvodu naznačené škatulce, kam se Brooksův snímek jistě řadí.

Osmašedesátiletému tvůrci však nelze upřít cit pro vytvoření atmosféry a umění zasáhnout diváka do citlivých míst s materiálem, který k tomu přímo vyzývá.

I proto Seznam tajných přání nakonec nepůsobí jen jako tovární produkt, ale i letmo hozená rukavice, výzva ke zklidnění a přehodnocení životních cest v uspěchaném světě utkaném z povinných jistot.