RECENZE: Russell Crowe si dal v Norimberku na Göringovi záležet

Vanderbilt vycházel při psaní scénáře z knihy Jacka El-Haie Nacista a psychiatr a soustředil se na dvě titulní postavy.

Tou první je po Hitlerovi druhý muž nacistického Německa Hermann Göring (Russell Crowe), druhým je mladý armádní psychiatr Douglas Kelley (Rami Malek). Ten přijíždí do Norimberku s úkolem vyšetřit duševní stav obžalovaných nacistických pohlavárů. A právě setkání s Göringem naruší jeho původní přesvědčení, že půjde o rutinní práci.

Velká část dvouapůlhodinového filmu se soustředí na jejich proměňující se vztah. Kelly sice nepochybuje o Göringových zločinech, přesto ho k sobě inteligentní, manipulativní, narcistní Göring připoutá víc, než očekával.

A teprve po mnoha setkáních, kdy Göring naplno využívá své charisma a Kelly své odborné znalosti, psychiatr pochopí, jak jedině je možné Göringa, který vytrvale tvrdí, že o žádných zvěrstvech nevěděl, protože měl jiné úkoly, řádně odsoudit.

Navzdory péči, kterou Vanderbilt tomuto vztahu s až okatou snahou dát oběma hercům maximum prostoru k sebeprezentaci věnoval, jsou ve filmu jiné věci podstatnější. Především samo jednání vítězných velmocí o tom, zda je vůbec možné před mezinárodní tribunál poprvé v historii postavit představitele státu, respektive zřízení, odpovědného za vyhlazování celé rasy a za miliony mrtvých.

Hlavní žalobce Robert Jackson (skvělý Michael Shannon) o tom nepochybuje, zastřelením bez soudu by se z pohlavárů mohli stát mučedníci. A především je důležité prostřednictvím celosvětové publicity procesu varovat před opakováním nacistických zvěrstev.

To je ve filmu jedna z nejaktuálnějších myšlenek, každý divák si velmi dobře domyslí proč. Vanderbilt je velmi přímočarý. A jediná dlouhá scéna archivních záběrů z koncentračních táborů, promítaná před strnulým tribunálem beze zvuků, musí zasáhnout diváky velmi silně.

Crowe využil příležitost, kterou v Norimberku dostal, naplno, už se píše a mluví o minimálně oscarové nominaci. Uvidíme 22. ledna.

Ale Ramiho Maleka v roli psychiatra zastiňuje Leo Woodall jako překladatel, který se ukáže být někým úplně jiným, než si všichni myslí, a který by si zasloužil v přece jen trochu natahovaném filmu větší důraz. Modrooký světlovlasý mladík má ve skutečnosti židovský původ, ačkoliv přežil peklo všech pekel, nakonec se ukáže být velmi působivým symbolem lidskosti. A Woodallovi divák věří každé slovo.

Se začátkem procesu po zhruba dvou třetinách filmu nabývá Norimberk značné napětí, přestože každý ví, jak dopadne. Soudní dramata taková bývají a režisér i herci dobře věděli, jak na to. A Kellyho závěrečný osud je velkým mementem pro současnost i budoucnost.