Článek
V roce 2025 uplynulo 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí nachystaly projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už čtvrtý rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
Adolf Hitler vystavěl kulisy pro masové sjezdy, které měly demonstrovat jednotu a sílu říše právě v Norimberku. Ten si vybral kvůli jeho historii i vhodné poloze. Ve středověku bylo toto místo jedním z hlavních měst Svaté říše římské, na což chtěl navázat. Ideální bylo i jeho umístění uprostřed země a dobrá dostupnost po železnici, což bylo praktické právě pro sjezdy nacistické strany.
Zdejší Zeppelinovo pole vešlo do povědomí lidí především díky masovým sjezdům NSDAP. Hitler na tomto místě promlouval před stovkami tisíc lidí. Okolní tribuny pojaly 70 tisíc diváků a na plochu se vešlo až 250 tisíc účastníků pochodů. Celý kolos navrhl vůdcův dvorní architekt Albert Speer. Dnes tu stojí už jen zchátralé tribuny a odpadávající fasáda.
Norimberská Kongresshalle měla být centrem sjezdů NSDAP, místem, kde se oslavovala síla říše. Měla pojmout víc lidí než římské Koloseum. Nakonec vznikl jen menší areál. V roce 1943 byly práce definitivně zastaveny a dokončena byla jen necelá hrubá stavba areálu.
Věděli jste, že?
Stavba Zeppelinova pole probíhala pod extrémním časovým tlakem. Hlavní stavbyvedoucí i Albert Speer si uvědomovali, že s kolosem budou za pár let značné problémy. Byl použit jurský mramor, velmi měkký vápenec, který se pod vlivem mrazu a deště snadno rozpadá. Nejdůležitější v tu dobu byl ale okamžitý propagandistický efekt.
Sjezd nacistické strany na Zeppelinově poli v září 1937
Vzhledem k silnému vztahu Hitlera k umění Němci chránili před válkou i umělecká díla. A tak vznikl tajný Kunstbunker. „Adolf Hitler nařídil rok předtím, než začala druhá světová válka, aby se ve městech, kde byla vysoká pravděpodobnost, že se budou bombardovat, našly vhodné místnosti pro ochranu uměleckých památek. Zřejmě si Hitler už v té době dokázal představit, jak se bude válka vyvíjet,“ říká přímo na místě průvodkyně v Norimberku Michaela Puchinger.
Bunkr byl připraven pro umělecká díla už od února 1940. Paradoxně v tuto dobu neexistoval jediný úkryt pro ochranu obyvatel. Památky chráněny byly, ale co se stane lidem, bylo nacistům prakticky jedno.
Norimberk: Mapa
„Vše bylo drženo v tajnosti. Když se místní obyvatelé ptali, kde jsou památky, které začaly postupně mizet, oficiální odpověď byla, že se vše renovuje a skladuje v okolí Norimberka,“ vypráví průvodkyně.
Ve skutečnosti se říšské korunovační klenoty, spolu s obrazy od Albrechta Dürera, oltáři, sochami i okny s vitrážemi z místních kostelů ukrývaly přímo pod Norimberským hradem.
Když 20. dubna 1945 dorazili spojenci do Norimberku, hledali i korunovační klenoty. „Několik dní před tím, než Američané dobyli město, byly symboly německé moci v ruksaku na kole převezeny do jiného bunkru, kde se zazdily. Až v srpnu 1945 po výsleších odpovědných úředníků byly klenoty nalezeny a převezeny do Vídně, kde jsou dodnes,“ líčí Michaela Puchinger.
Hitlerův záměr se nakonec naplnil – právě díky Kunstbunkeru jsou i dnes k vidění původní umělecké památky, přestože 90 procent města bylo bombardováním zničeno.
Po válce se Norimberk proměnil. V soudní síni číslo 600 začal 20. listopadu 1945 Norimberský proces. Byl vytvořen mezinárodní vojenský tribunál, který soudil 24 nejdůležitějších představitelů nacistického Německa za zločiny proti míru a lidskosti. Během roku a půl padlo celkem dvanáct rozsudků smrti.
Mezi odsouzenými byl i předseda říšského sněmu Hermann Göring. Právě on v září 1935 vyhlásil Norimberské zákony. Noc před plánovanou popravou ale spáchal sebevraždu pomocí kapsle s kyanidem draselným.
Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku
Na lavici obžalovaných zasedli:
Karl Dönitz, Hans Frank, Wilhelm Frick, Hans Fritzsche, Walther Funk, Hermann Göring, Rudolf Hess, Alfred Jodl, Ernst Kaltenbrunner, Wilhelm Keitel, Gustav Krupp von Bohlen und Halbach, Robert Ley, Konstantin von Neurath, Franz von Papen, Erich Raeder, Joachim von Ribbentrop, Alfred Rosenberg, Fritz Sauckel, Arthur Seyβ-Inquart, Hjalmar Schacht, Baldur von Schirach, Albert Speer, Julius Streicher; v nepřítomnosti byl souzen Martin Bormann, jehož smrt při útěku z Berlína byla definitivně potvrzena až v roce 1998 na základě analýzy DNA.
Za vinu jim bylo kladeno:
a) účast na spiknutí nebo společném plánu ke spáchání zločinů proti míru,
b) plánování, příprava, rozpoutání a vedení útočných válek a dalších zločinů proti míru,
c) válečné zločiny,
d) zločiny proti lidskosti.
Z města, ve kterém vešly v platnost zákony o rasových otázkách, se stalo místo, kde se tyto činy oficiálně odsoudily. Právě v Norimberku se tak pomyslný kruh uzavřel. Některé někdejší prostory propagandy slouží dnes jako muzea a vzdělávací centra, která mají připomínat, jak systémově byla ideologie budována.
Na celou reportáž přímo z Norimberku se můžete podívat na videu v úvodu článku. Tímto materiálem projekt Rok osvobození v letošním roce končí. Novinky v rámci něj nabídly celkem 63 poutavých článků, reportáží či rozhovorů související s posledním rokem druhé světové války. Všechny najdete zde.
Projekt Rok osvobození v průběhu roku 2025 poutavým způsobem přiblížil důležité i některé méně známé aspekty posledního roku druhé světové války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představil i použité zbraně, nechyběly reportáže ze zahraničí, které doplnily články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostala prostor také umělá inteligence.
Všechny materiály z projektu Rok osvobození najdete zde.