RECENZE: Roseovi znovu válčí, s humorem a po anglicku

Pokud by v době filmových remaků a restartů visel nad některým dílem zvlášť výrazný otazník, byl by to mimo jiných právě famózní příspěvek režiséra Dannyho DeVita z roku 1989, ve kterém si i sám zahrál. 

Proč by někdo znovu točil snímek, který se nesmazatelně zapsal do paměti diváků? Tvůrci americké Války Roseových pro nové tisíciletí naštěstí pojali předlohu Warrena Adlera tak odlišně, jak to jen šlo.

Režisér Jay Roach si scénář objednal od autora dobové komediální série Veliká či snímků Chudáčci a Favoritka Tonyho McNamary. Ten zkušeně opustil atmosféru vražedného dusna a vsadil na jemu bližší hořkou sarkastickou komedii. V ní nechává jako dvě loutky působit britské herce Olivii Colmanovou a Benedicta Cumberbatche.

Nesporně talentované duo má postupně gradující škádlení v malíku. Trefné výroky směřované do zákoutí moderního manželství mají správnou dynamiku a oba herečtí představitelé si role očividně užívají. Jejich souhra baví a snese nejpřísnější měřítka, což je svým způsobem zázrak vzhledem k tomu, že se k sobě coby manželé proklatě nehodí.

Při obsazování hrála vzájemná chemie druhé housle, hvězdní Roseovi mají však v arzenálu takový herecký kalibr, že se to paradoxně stává jen nepodstatnou vadou na kráse.

Více než vtipem kořeněnou studii vztahu dvou ambiciózních lidí vidíme svěží pohled na život a jeho směřování. Roseovi procházejí zásadními změnami a postrádají společnou cestu.

Roach s McNamarou akcentují křižovatky v soužití, které jsou od osmdesátých let minulého století pochopitelně jiné. Ve srovnání s DeVitovým snímkem se mění role, genderové postavení i priority. Manželé jsou navíc z Anglie a suchý humor jim logicky sedí.

Kde se napětí mezi Douglasem a Turnerovou dalo krájet, tam si Colmanová s Cumberbatchem naoko hrají až do posledních chvil. Jejich nejhorší kousky pak mají formát jakési humorné montáže, která nemá čas na diváka dosednout, což v zásadě ctí nastavený formát. Nervy drásající válku o všechno střídá nebezpečné hašteření. Pokud se ale divák baví, je to v pořádku.

Výraznějším problémem je nešťastné zapojení vedlejších postav, především spřízněných manželů Barryho (Andy Samberg) s Amy (Kate McKinnonová).

Pokud něco hyzdí jinak chytré slovní obraty a dobře dávkované vulgarity, jsou to rádoby zábavné vsuvky mistrů skečů ze sobotních večerů. Jejich výstupy jsou ekvivalentem snaživého umělce, který chce být za každou cenu v záběru.

Filmoví Roseovi jsou po téměř čtyřech dekádách zásadně jiní. Dalo by se je s drobnou nadsázkou nazvat více americkými (i když před spaním myslí na britského krále). Lehkost a žánrové ukotvení jim svědčí a zároveň je svazuje do škatulky, ve které přes veškeré naschvály a podlosti působí jako příjemný pár, jemuž zkrátka uteklo štěstí.

Jistě jsou také zajímavým produktem vrtkavých zákonů lásky, kterým lze propůjčit čas strávený v kině. Kdesi mezi pobavenými úšklebky však stále číhá paštika Kathleen Turnerové a přátelské pozdravy Michaela Douglase jedné slavnostní rybě.