RECENZE: Protivný sprostý holky tančí, zpívají a multiplikují samy sebe

Fanoušci středoškolských komedií jistě velmi dobře znají dvacet let starý snímek pod taktovkou Marka Waterse. V Protivných sprostých holkách s Lindsay Lohanovou v hlavní roli se mísily hlášky, ikonické scény a byli jsme svědky i prvních výraznějších rolí budoucích stálic amerického filmu Amandy Seyfriedové, Lizzy Caplanové nebo tehdejší hvězdy Zápisníku jedné lásky Rachel McAdamsové.

Nedoceněný žánrový klenot fungoval díky skvělé adaptaci předlohy, která proměnila středoškolské kastování v nenáročný pohled na dospívání optikou outsiderů i královen kolektivu.

Tina Feyová ve svém scénáři posílila prvky bláznovství natolik specifického prostředí a nechala hlavní hrdinku naivně proplouvat zábavným peklem, ve kterém nejlepší kamarádky tancují na tenké hraně mezi pyžamovým večírkem a vzájemným vyškrábáním očí.

V letošním remaku atmosféra zůstává, stejně tak ale všechno ostatní. A to téměř do puntíku včetně Feyové samotné (učitelka Norburyová) nebo Tima Meadowse v roli ředitele Duvalla.

Pokud by se obě verze hrály po vzoru starých hollywoodských bijáků v dvojprogramu, byl by protivný sprostý maraton vcelku jednotvárný. Z obou filmů lze citovat doslovné pasáže a repliky, které bohužel zub času ustály bez sebemenší úhony.

Nadstavbou nad původním dílem jsou tak především skladby z pera Jeffa Richmonda s libretem Nella Benjamina. Ty poprvé zazněly ve Washingtonu v roce 2017 a hned další sezonu si odbyly premiéru na Brodwayi.

Energický setlist má určitě parametry divadelního hitu. Za zmínku stojí především písně Revenge Party nebo I’d Rather Be Me. A jejich filmový doprovod v podobě prostřihů, tanečních čísel a zapracování do příběhu určitě patří mezi lepší části téměř dvouhodinové stopáže.

Hudební složce určitě pomáhá i výrazný výkon Auli’i Cravalhové (ta se dostala do povědomí diváků jako hlas animované Vaiany), která táhne celý muzikál a snese i herecké měřítko se svou předchůdkyní Lizzy Caplanovou.

Ani ostatní hlasy hudebních Protivných sprostých holek nejsou překážkou nerušené kinozábavy. Ta však celkově stojí a padá s otázkou, zda jste původní film viděli a máte zájem o jeho zpívající identické dvojče.

Množství aktualizace se totiž blíží nule. Tvůrci jako by se báli více zasahovat do relativně fungujícího příběhu i zápletky. Bohužel tím ale snímek snížili na úroveň prosté kopie, některé pasáže pak natočili i o chlup horší (například naprosto nepřirozenou proměnu hlavní hrdinky).

Jediným marným pokusem o zpestření nového filmu je několik dobu odrážejících prvků (sociální sítě, mobily), genderová a menšinová rovnováha tam, kam se původní snímek neodvážil, a tu a tam i změna scény, která dílo rozhodně nikam neposouvá.

Protivný sprostý holky stále pobaví řadu diváků (i když na původní film nemají) a jako muzikálové dílo obstojí u fanoušků s pěstěným hudebním sluchem.

Zároveň jsou ale ukázkovým zabijákem originality, budoucnosti žánrových komedií a místo úchvatného comebacku po vzoru záliby Cady Heronové jen sčítají, násobí a umocňují.