RECENZE: Prázdniny s Broučkem jsou idylické, ale bez humoru

Scénář napsal s Filipem Oberfalcerem, který se podílel už na literární přípravě filmů Rudolfa Havlíka Minuta věčnosti, Po čem muži touží 2 a Ostrov. Ale děj filmu a jeho zápletka jsou velmi chudé a chatrné.

Rodina učitele Honzy (Lukáš Příkazký) a foodblogerky Moniky (Bára Poláková), čítající ještě dvě děti, si místo letadlem jako jejich kamarádi vyrazí na dovolenou do Chorvatska starým obytňákem Broučkem, zděděným po dědečkovi.

Nadšená Monika, která má na Broučka sentimentální vzpomínky z dětství, plánuje, jak bude vlastnoručně připravovat a natáčet speciální přímořský díl své kuchařské show. Honza se těší na orosené pivo na pláži, děti na animační programy. Jenže cestou jim jednou dojde benzín a jednou se rozbije cosi na autě, takže místo na pláži u moře uváznou v hezké české krajině. Toť de facto vše.

Podobně už uvázl Doktor Hollywood i mnozí další, přesto nápad natočit film o tom, že dovolená v Česku s milými lidmi a zvířaty může být lepší než v hotelu u moře, není špatný. Jenže k tomu, aby z něj vznikla dobrá rodinná komedie, by autoři museli vymyslet něco víc než dvě banální komplikace s autem.

Obě jsou navíc jen silně nalomenými berličkami (benzín nedojde na dálnici, ale na objížďce) k tomu, aby rodina ztroskotala na polní cestě nad vsí, odkud musí Honza odjet s rozbitou součástkou za automechanikem (Pavel Zedníček), který Broučka zná, a pak se zase dostat zpátky.

Všechno ostatní je jen výplň, kterou tvoří předvídatelné a mnohdy nesmyslné situace. Když automechanik řekne, že Brouček dojede pohodlně k moři ještě dnes, je jasné, že tam nedojede nikdy. Když Honza přiveze opravenou součástku a položí ji do cesty traktoru, je zřejmé, že ten ji musí přejet.

Naprosto zbytečné jsou scény se dvěma bodrými vesnickými pivaři, až příliš hloupé pak situace jako ta, kdy nikdo neví, že nafouknuté paddleboardy, které jim naložil kamarád, by se mohly vyfouknout, aby zabraly méně místa.

Sympaticky působí postava farmářky Marie Ludvíkové, která naučí děti pracovat a poslouchat starou rockovou hudbu, nicméně celá starosvětská idyla je sice neškodná, ale nepříliš uvěřitelná.

Bára Poláková, ať už s vytrvale pozitivním, ale neupřímně působícím úsměvem, nebo s ustaranou tváří, bohužel nedbale napsanou roli foodblogerky a matky dvou dětí v podstatě neuměla zahrát.

O něco lepší výkon podává Lukáš Příkazký, byť ani on toho k hraní mnoho neměl. Matoušek sice film na debutanta režijně docela zvládnul, ale herce zatím moc vést neumí, natož aby zvládl režírovat děti.

Prázdniny s Broučkem jsou typickým příkladem filmu se slušným, ale jediným nápadem, z něhož mohla komedie vzniknout, jenže autoři se zasekli právě jen na tom jediném nápadu a dál už ho nerozvinuli. Stylem jeden nápad – jeden film, bez pečlivého stavění a pointování komediálních situací, dobrá komedie vzniknout nemůže.