RECENZE: Pátý film Krotitelé duchů je zbytečně nastavená kaše

Za čtyřicet let se změnil svět, kinematografie i herec Bill Murray, který stejně jako Dan Aykroyd celou sérií prochází. V posledních třech filmech už však nehrají hlavní hrdiny, ale působí spíše jako připomínka lepších časů.

Režisér Gil Kenan napsal scénář společně s Jasonem Reitmanem (syn Ivana Reitmana a režisér filmu Krotitelé duchů: Odkaz z roku 2021) a vypadá to, jako by si s ním mnoho práce nedali.

Rodinu Spenglerových (Callii, její děti Phoebe a Trevora a partnera Garyho) vrátili na staré místo do hasičárny v New Yorku a propojili je s Krotiteli duchů z prvních dílů série. Bohužel už nevymysleli pořádný příběh, který by mohl zaujmout.

Dokud se neobjeví zlý „mražoun“, jako starodávný Bůh z jiné dimenze, který chce ovládnout svět, není příběh dokonce prakticky žádný. A to už jsme určitě za polovinou filmu.

Do té doby se vše točí hlavně kolem toho, že Phoebe je teprve patnáct let, a tudíž nesmí jako krotitelka duchů pracovat, což se jí nelíbí a má kvůli tomu hádky s rodiči. Též má nenaplněnou lesbickou romanci s duchem Melody a způsobí tím jednu z nebezpečných honiček na ducha, který díky jejímu nepředloženému kousku utekl.

Co tentokrát Manhattan ohrozí, je zřejmé z názvu filmu, ale velmi dlouho se to nijak nepřipravuje. Filmem prochází mnoho povrchně napsaných postav, takže je prakticky nemožné si k nim vytvořit vztah.

A pak se najednou někdo objeví, je zlý, zabíjí už jen strachem, který vyvolává, a má moc všechno zmrazit. Naštěstí je tu další postava, která má zase jinou moc.

Většina filmu však působí spíše jako sestřih scének na téma krocení duchů, aniž by to dávalo pořádný smysl. Duchové jsou na jedné straně běžnou součástí života, starosta města samozřejmě ví, že je třeba je krotit, ale pokaždé, když se to Spenglerovým podaří, dostanou za to od něj pořádně vynadáno včetně hrozby, že „jejich“ hasičárna bude zbourána.

Ve filmu je několik docela slušně lekavých scének, honičky mají spád, New York je nepřehlédnutelně obdivuhodný, ale převažuje nostalgie vůči předchozím filmům, která se prezentuje mimo jiné právě návratem všech „krotitelů v důchodu“ včetně Billa Murrayho a zeleného ducha z jedničky. O humoru bohužel nemůže být řeč.

Tvůrci si zkrátka dali více než na ději záležet na tom, aby byly zastoupeny všechny barvy pleti, četná etnika a varianty partnersko-sexuálních vztahů. Na co je kladen největší důraz, je samozřejmě rodina a její soudržnost, ať jde o biologické příbuzenství, nebo jen „pocit, že někde jsi v bezpečí doma“. Amen.