RECENZE: Přání k narozeninám je zpět, humor už stojí jen na hercích

Budiž spravedlivě řečeno, že smíchu bylo sice zprvu velmi málo, ale člověk doslova cítil, jak se na něj dámy, které v předpremiérovém obecenstvu velmi výrazně dominovaly, těší, a postupně si ho už za žádnou cenu nedaly vzít.

Scénář k němu ovšem mnoho důvodů nenabízel. Není tu soudržný děj, jde spíše o jednotlivé skeče, prostřídané tak, aby se film mohl jakžtakž dobrat šťastného konce.

Opět se setkáváme s manželi Líbou (Eva Holubová) a Arnoštem (Jaroslav Dušek), kteří chystají křtiny své vnučky, takto dcery Simony (Simona Babčáková) a Karla (Matěj Hádek). Líba trvá na tom, že se holčička bude jmenovat po ní, ale Simona má vymyšlené jiné jméno a bojí se to předem přiznat.

Druhou dějovou linii tvoří nedorozumění ve zlatnictví, kde prodává nová postava Vlastička (Anna Polívková), jež trpí výpadky paměti a kterou Karel s Ríšou (Jaroslav Plesl) unesou, což způsobí zmatky. Bohužel svižnou bláznivou komedii Ferencová nezvládá, přece jen bližší je jí romantika, kterou předvedla v Přání Ježíškovi (2021).

Dále je tu bývalý policista Arnošt, který se pustí do „detektivního“ pátrání po ztracených klíčích, a pod nohama se mu motají dva úplně pitomí policajti. A pak jsou tu vedlejší postavy, více méně statisté, byť v podání velmi dobrých herců.

Většina hrdinů filmu vykazuje inteligenci na hranici demence, což má být hlavním zdrojem humoru. Jenže tak, jak to bylo vymyšleno a napsáno, to mnoho důvodů ke smíchu zjevně neposkytovalo. A tak zbyl úkol bavit diváky na herce, přičemž režisérka se rozhodla, že jim nechá volnou ruku, aby svůj komediální potenciál uplatnili každý po svém.

Výsledek tomu přesně odpovídá, každý hraje svou více či méně známou šarži. Nejlépe je odvedli Jaroslavové Plesl a Dušek, kteří naštěstí znají míru, takže jejich postavy alespoň nedráždí, chvílemi i pobaví. A Hádek plní zadaný úkol tak, jak má.

Jejich protipólem jsou Eva Holubová, Simona Babčáková a Anna Polívková. Všechny tři vycházejí z rolí, které už mnohokrát hrály – Holubová ráznou „ředitelku zeměkoule“, Babčáková její naštvanou a potrhlou snachu, Polívková naprostou mimoňku. A všechny tři přehrávají stylem „teď jsem vtipná, tak se smějte“.

Táňa Pauhofová, David Švehlík, Tomášové Měcháček a Klus a také Petr Stach v nové roli faráře pak budí dojem, že přesně nevědí, kde se to vlastně ocitli. Tím spíš, že jejich role jsou nevelké.

V tiskových materiálech si všichni pochvalují, jak byli šťastní, že se jejich skvělá parta znovu sešla, jakou volnost k improvizaci jim režisérka poskytla a kolik bylo při natáčení legrace. Věří, že ta se přenese i na diváky. Jenže letité zkušenosti naopak praví, že oč více je smíchu na place, tím méně ho bývá v kinech.