RECENZE: Komedie Nečekané léto může až umořit pozitivní energií

Nemohlo. Teď ani tenkrát. Kouzlo nechtěného totiž vyjádřil na premiéře scenárista a producent v jedné osobě, když ocenil tvůrce za to, že natočili, „co my jsme naškrábali do scénáře.“ S tím nelze než souhlasit.

Jakkoliv nelze polemizovat s výchozím záměrem ukázat svět ne takový, jaký je, ale jaký by měl být, je záhodno, aby obsahoval alespoň základní dotek s realitou. To Nečekanému létu chybí už v tom, že je divákům předloženo k uvěření, že v jedné z turisticky nejoblíbenějších lokalit, Svatojánských proudech, jejichž peřeje zurčely v místech dnešní Štěchovické přehrady, stojí překrásný kemp, do kterého nikdo nejezdí.

Mystifikace, která vede až k domněnce, že jeho správce (Jaroslav Dušek) je příbuzný s majitelem Hospody na mýtince.

Právě tady ztroskotá mladá rozvedená lékařka Denisa (Barbora Poláková) s dvěma dětmi poté, co je sem zavede jejich obrovský papoušek, který cestou na dovolenou do Itálie uletěl z auta. Správce při pokusu o jeho odchyt podle očekávání spadne ze žebříku a zlomí si nohu.

To proto, aby na jeho místo nastoupil zprvu nerad, záhy s nadšením syn Petr (Jordan Haj). Partu pak doplní v kempování zběhlá rodina v podání Lindy Rybové, Jiřího Zaorálka a jejich dětí a dvojice starých trampů (Petr Čtvrtníček a Leoš Noha).

Nečekaně nádherné léto může začít, protože Denisiným dětem se do Itálie nechce, a tak drobným záškodnictvím způsobí, že auto je nepojízdné. To je docela půvabný nápad, bohužel jediný, který dává smysl.

Pak už jen sledujeme, jak všichni radostně a šťastně dovádějí. Když se Petr ujme těch asi osmi dětí různého věku, které se na první dobrou skamarádí, vypráví jim i divákům například historii Svatojánských proudů. A děti zatouží mít také vor, na jakých se plavilo dříví. Nejspíš mávnutím proutku postaví Petr vzápětí bytelný vor, který by vskutku uvezl slušnou partu dávných plavců. Děti se strejdou Frantou (Vyorálek) zase postaví stejně snadno obří voliéru pro papouška a všichni společně oslaví Denisiny narozeniny.

Navštíví též nedaleký trampský potlach, kde nechybí tradiční zapalování ohně ze čtyř světových stran, a mezi muzikanty vystoupí jako legenda Tomáš Klus. Filmový čas vyplní několik nejprovařenějších country písniček a mezitím můžeme sledovat sbližování.

Jednak Denisy a Petra, jednak Petrova otce, který je s manželkou (Zuzana Mauréry) sice rozvedený, ale z její péče a z jejich špičkování je na první pohled jasné, že láska těch dvou ještě nevyhasla a potřebuje jen správný impuls. Když ten se v závěru filmu vynoří, chce se člověku vyrvat papouškovi největší péro a zakrýt si jím tvář.

Té pozitivní energie, neutuchající radosti, mouder a krás je tu zkrátka tolik, že to může diváka nejen nudit, ale až umořit. Není tu ani stopa dobrodružství, chybí jediná trochu napínavá situace, která by posunula děj kupředu. Ten de facto stojí na místě a jen se opájí vším tím krásným, co dospělí i děti prožívají.

Včetně toho, že když přijede za Denisou její pražský přítel - lékař, který se o děti nezajímá, okamžitě ho zažene. A když dojde na jedinou zdánlivou komplikaci v Petrově a Denisině vztahu, nikdo jí sice nevěří, ale přesto je její rozuzlení tím jediným, co dokáže diváka šokovat. Dokud si neuvědomí, že pouze heterosexuální vztahy jsou trapným přežitkem.

Nelze upřít, že lokace si Milan Cieslar vybral nádherné a kameraman David Ployhar je uměl výborně využít. Jenže tím spíš: sem že nikdo nejezdí? Proč? Asi proto, aby radosti dvou rodin nikdo další nerušil.

Milan Cieslar je zkušený režisér, to, že základní řemeslo ovládá, ukázal na svých dávných filmech jako Krev zmizelého nebo Der Lebensborn - Pramen života podle scénářů Vladimíra Körnera. Jeho už nekonečným problémem je, že se rozhodl točit komedie, aniž by poznal strašlivé scénáře. Ať už si je píše sám (Kde končí láska) nebo je bere od jiných (Věčně tvá nevěrná, Špindl), neposkytují ani naději, že by z nich mohl vzniknout dobrý film, natož komedie.

Herecky je film Nečekané léto přiměřeně nevyrovnaný. Zuzana Mauréry a Jaroslav Dušek působí nejpřirozeněji, mají nejvděčnější role, přičemž se nelze ubránit pocitu, že dialogy si přinejmenším upravovali sami. Ostatní si s texty snad ani nemohli poradit.