RECENZE: Nezvratný osud do cíle ještě nedojel. Šestý díl je inovativní a brutálně zábavný

„Moje pošta je plná nejstrašnějších způsobů, jakými lidé mohou zemřít,“ řekl nedávno pro deník Guardian producent Craig Perry, který u čtvrtstoletí staré hororové franšízy stojí od samého zrodu. Jeho slova plně korespondují s tím, jaký dojem vytváří nejnovější počin.

Série se nevyčerpala, nepřináší nic nahlouplého nebo z vody uvařeného. Někdo by mohl namítnout, že šestý Nezvratný osud není tak docela svébytný. Používá přece jen základní schéma, při němž má protagonista předtuchu tragické události. Hrozící zkáze se tak dokáže vyhnout a případně zachránit ostatní, avšak jen na určitý čas.

Smrt totiž nemá ráda, když se jí někdo staví do cesty, a pro své oběti si dřív nebo později přijde. Dne ani hodiny ovšem dotyční nevědí a netuší ani to, jak bizarní jejich odchod ze světa nakonec bude.

Úvod diváky zavede do roku 1968, kdy Iris (mladší verzi hraje Brec Bassingerová, starší Gabrielle Roseová) míří s budoucím snoubencem, s nímž čeká dítě, na slavnostní otevření vyhlídkové věže.

Hrdinku nicméně zachvátí vize, v níž se stavba zřítí i se všemi prvními návštěvníky.

Pokud by snímek pokračoval ryze v duchu předešlých, následovali bychom tuto mladou ženu jakožto přeživší neštěstí až do konce. Ukáže se ale, že nejde o přítomnost, ale vracející se noční můru, kterou trpí o více než pět dekád později její vnučka Stefani v podání Kaitlyn Santy Juany.

Poté, co zjistí, že se nikdy neměla narodit ona ani ostatní Irisini potomci, začne vymýšlet řešení, jak smrt přelstít.

Nezvratný osud od počátku staví svou popularitu na vyobrazení co nejkreativnějších a nejméně pravděpodobných, byť ve výsledku uvěřitelných nehod, při nichž lze přijít o život. Dvojice Zach Lipovsky a Adam B. Stein, která se od fandění sérii dostala až k jejímu důstojnému režírování, si s taktéž zbrusu novými scenáristy Guyem Busickem a Lori Evans Taylorovou v tomto směru vyhráli.

Třebaže některá úmrtí svým provedením připomínají minulé filmy, tvůrci předvedou i solidnější a naprosto nepředvídatelné kousky.

Nečekané smrtelné scény se odehrávají kupříkladu v tetovacím studiu, popelářském voze nebo na zdánlivě nevinné zahradní párty. V převrácení všednosti do čiré brutality, která se tady nadmíru daří, koneckonců tkví hlavní kouzlo celé série.

Režijnímu a scenáristickému kvartetu se zároveň povedlo posunout snímek do současnější estetiky, která opustila dosavadní obehraný vzhled devadesátkového hororu.

Potěší krátký, přesto intenzivní návrat Tonyho Todda coby enigmatického koronera Williama Bludwortha. Smutným faktem zůstává, že herec známý i ze série Candyman loni v listopadu zesnul a premiéry snímku se již nedožil.

Celek zpestřují humorné slovní přestřelky, především mezi mladšími postavami, které opanuje Richard Harmon v roli Stefanina sarkastického bratrance.

Díky jejich silné prezenci se dialogům dá odpustit, že sporadicky sklouznou do melodramatického tlachání o rodinných poutech. To je neodmyslitelnou součástí takřka každého hollywoodského díla, hororový žánr bohužel nevyjímaje.