RECENZE: Pohádka Princ Mamánek se nejvíc blíží psychedelickému hororu

Což je fakt. Pohádka Princ Mamánek tak, jak ji Budař podle své knižní předlohy natočil, má rozhodně blíž k psychedelickému hororu než k humoru, což neznamená, že ji děti, odchované vším možným na všech možných nosičích, nepřijmou.

V hlavní roli je smrt. A dokud se s ní devětatřicetiletý, maminkou (Jana Nagyová) rozmazlený a světa naprosto neznalý princ (Jan Budař) nesetká, nemůže se stát králem. Tak pravil jeho otec (Martin Huba) a nechal milého Mamánka vynést spícího z paláce do neznáma, kde na něj čeká jen rytíř Hudroval (Ondřej Vetchý) jako průvodce.

Expozice tedy vychází z klasického pohádkového modelu, v němž budoucí panovník musí projít světem a dospět. Na své cestě se dostane k nemrtvému duchovi (Vladimír Javorský) a též ke dvěma zlým čarodějnicím, které připomenou ty z pohádek Zdeňka Trošky. Nejsou však roztomilé ani vtipné, jen ve svém šišlání a pištění nekonečně trapné. Divák se cítí jako při sledování hloupé parodie, nicméně Mamánek, Hudroval a děvečka z krčmy (Veronika Khek Kubařová) mají co dělat, aby před čarodějnicemi utekli.

Vcelku zbytečný vypravěč – hrobař (Boleslav Polívka) s pomocníky, kteří se s rakvemi na zádech nesmyslně potácejí lesem, zavede trojici k sobě domů a tam se, zatlučen zaživa do rakve, setká Mamánek se smrtí způsobem, který je z již zmíněného hororu. Vše pak završí klasicky pohádkový polibek.

Scénář se opravdu nepovedl, rozpadá se hlavně mísením nesoudržných žánrů od klasické pohádky přes nevydařenou snahu o humor k hororu a zpět. Leccos však zachrání některé velmi dobré výkony herců jako Huba, Vetchý, Kubařová či Polívka, kteří své role zvládli s jistotou profesionálů.

Budař hraje Mamánka tak, jak si ho vymyslel, a Jana Nagyová byla špatná volba. Působivá je suverénní kamera Jana Malíře, která dokáže vykouzlit hrůzostrašnou atmosféru většiny filmu, dobře byla zvolená i místa natáčení, která ji podporují. A jedno překvapení v záhrobí vypoví cosi dosti nepěkného, ale docela trefného.