RECENZE: Patnáct procent. Film Kde končí láska překypuje sexem bez erotiky

Po zhlédnutí filmu může mít divák bohužel i pocit, že dost těžký covid měl při psaní autor sám a až do premiéry se ho nezbavil. Málokdy se totiž vidí dílo, kde je špatné prakticky všechno, scénářem počínaje.

Hlavní postavou je, soudě podle věku jeho představitele Ivana Fraňka, šedesátník Albert, kterého poznáváme na swingers party, kam údajně zašel podruhé v životě.

Albert je, kdo ví proč, celý nešťastný, ale právě na této party plné nahých těl a nevázaného sexu se seznámí s mladou dívkou Kateřinou.

Nejdřív se spolu vyspí, pak se do sebe velmi rychle a intenzivně zamilují a mají se krásně. Ani jeden nechodí do práce, Albert odmítá nabídky na pro něj zřejmě nedůstojnou scenáristiku (že by jeden z asi dvou autobiografických prvků?) a poté, co se odstěhuje od spolubydlícího, promiskuitního homosexuála s vpravdě zářným pohledem na ženy, žije s Kateřinou v jejím luxusním bytě, který získala z minulého vztahu.

Když Kateřina oznámí Albertovi, že je neplodná, nic se neděje. Až přání mít přesto dítě Alberta přece jen překvapí. Zdálo by se, že to je problém, ale Kateřina má naštěstí kamarádku Gábinu, která se nechá Albertem ochotně oplodnit s tím, že po porodu odevzdá dítě těm dvěma.

Přitom Albert se nedokáže postarat ani o psa a Kateřina jen s hrůzou zjišťuje, že není tak bohatý, jak čekala. Ani jeden z nich netuší, co bude dál, ovšem scéna, v níž Albert souloží s Gábinou a přitom líbá Kateřinu, stojí za tu budoucí legraci.

Vedle hlavní linie, jejíž vyústění je stejně nesmyslné a náhodné jako mnohé v ní předtím, vepsal Cieslar do scénáře další, zhola zbytečné postavy. Umírající matku, jíž se Albert zpovídá a vyčítá jí nedostatek lásky, byť chuděra nemůže po mrtvici reagovat. Vědmu, která mu kromě vykládání karet přinese hadrovou panenku a káže mu ji modlitbou aktivovat a zbavit se tak všeho zlého v sobě.

Děti, o nichž se nedozvíme nic víc, než že chtějí babiččin byt. Lékaře a psychologa, kteří Albertovi v jeho depresích vůbec nepomáhají, a ještě k tomu jednoho z nich hraje scenárista, režisér, producent a herec hrozných filmů Tomáš Magnusek.

A z úst takřka všech postav, těch ústředních zvlášť, padají neustále moudra tak otřepaná, že se divák třese sám. Pokud se jim v pudu sebezáchovy nesměje. Cieslar jako režisér má za sebou množství filmů, z nichž zejména ty, které točil podle scénáře Vladimíra Körnera (Krev zmizelého, Der Lebensborn - Pramen života), jsou velmi zdařilé.

Ani tentokrát nelze říci, že by neuměl inscenovat jednotlivé scény, ale celek je tak přeplácaný zejména módními tématy, že ani nemůže držet pohromadě. Erotiku sexuálních scén stejně jako emotivní (ne)působení filmu je lepší nerozvádět.

Velmi slabé jsou i herecké výkony. Ivan Franěk má sice za sebou řadu i zahraničních filmů, ale pořád je to spíš zajímavý typ než dobrý herec. A bůh suď, proč Cieslar obsadil do hlavní ženské role Chorvatku Ivonu Bakovićovou, která neumí hrát, mluví ve filmu anglicky a do češtiny ji velmi špatně předabovala Beáta Kaňoková.

A o mnoho lepší výkon nepodává Zuzana Částková jako Gábina, které divák nemůže věřit zhola nic, ani kdyby chtěl.