RECENZE: Pasažér útočí tam, kde se cítíte v bezpečí

Příběh nás uvádí do nomádského života mladého páru, Tylera (Jacob Scipio) a Maddie (Lou Llobellová). Tyler vidí v cestování dodávkou romantický únik před konvenční realitou. Maddie, která vyrůstala v pěstounských rodinách, naopak touží po stabilitě a usedlejším životě.

Tento základní konflikt tvoří emocionální jádro filmu a herecké duo jej ztvárňuje vcelku přesvědčivě. Jejich idylu však přetne okamžik, kdy v noci zastaví u autonehody, čímž na sebe nevědomky přivolají démonickou entitu známou coby Pasažér.

Potvrzení, že se stali její obětí, je prosté. Tři souběžné čáry vyryté na autě, jak se brzy dozvědí, v tuláckém kódu znamenají „zde není bezpečno“. A to není zejména ve chvílích, kdy brázdí v noci vedlejší silnice a ještě si dělají přestávky.

Øvredal v novince opět prokazuje svůj cit pro budování klaustrofobického napětí. Snímek si skvěle vyhrává s detaily vozu, od zaseknutého klaksonu přes škrcení bezpečnostními pásy až po nefunkční záznamy z palubní kamery. Vizuálně nejzajímavější je pak scéna, kdy se démon objeví přímo v promítaném obrazu filmu Prázdniny v Římě, který si pouští protagonisté.

Zvukový design a práce se světlem a tmou dokážou vyvolat hmatatelnou hrůzu. Ta připomíná estetiku YouTube kanálu Chilling Scares, který se zaměřuje na kompilace skutečných znepokojivých videí, nebo drsnost hororových road movie Stopař z roku 1986 či Smrt přichází v bílém z roku 2003.

Scénář, který společně napsali Američan Zachary Donohue a Brit T. W. Burgess, se nicméně nevyhnul žánrovým stereotypům. Když hrdinka věří v přítomnost zlé bytosti, zatímco její partner vůči ní zůstává až do chvíle, kdy už není úniku, skeptický, jde o přežité klišé.

Snímek navíc porušuje zlaté hororové pravidlo: nezhmotňovat přízrak, který svým plnohodnotným odhalením pokazí atmosféru. Dokud je Pasažér (hraný Josephem Lopezem) jen stínem v dálce, funguje přitom skvěle.

K lepšímu dojmu rozhodně nepomáhají ani logické chyby. Když si například milostná dvojice pustí onen slavný film s Audrey Hepburnovou a náhle vypadne elektřina, projektor i bez proudu běží dál. V jiné scéně Tyler, který si zrovna vyprostil nohu zaklíněnou pod dodávkou, začne bezbolestně utíkat.

Stopáž nadto zbytečně protahují romantické scény, které sice občas mají své kouzlo, ale citelně brzdí tempo. Stylovým detailem je využití písně The Passenger v podání anglické kapely Siouxsie and the Banshees, jenže tvůrci si na podobné „silniční“ skladby bohužel vzpomenou až v samotném závěru.

Pasažér cíleně útočí na pocit bezpečí spojený s jízdou vlastním autem a svobodou na silnici, kdy jsou cestující takříkajíc obklopení plechy. Jenže ani ty, jak film ukazuje, je nutně nemusí ochránit.