Článek
Příběh filmu se začal psát roku 2003, kdy se videoherní vývojář Oren Peli přestěhoval do svého prvního domu na klidném předměstí kalifornského San Diega. Rodilý Izraelec, zvyklý na hluk v tamních bytových komplexech, najednou zjistil, co znamená absolutní ticho, při němž zaslechnete každé prasknutí podlahy.
Právě takových zvuků si začala všímat jeho tehdejší přítelkyně. Domnívala se, že v domě straší, zatímco on zůstával skeptický. „Napadlo mě ale, jak děsivé by bylo sledovat záběry nás dvou, jak spíme, aniž bychom věděli, že se doma něco děje,“ vzpomíná režisér v dokumentu Unknown Dimension na zrod premisy filmu – bezbrannosti během spánku.
Peli, který neměl formální filmařské vzdělání a o řemeslu se všechno naučil z knih a internetu, si krátce nato pronajal malé divadlo v Los Angeles, kde uspořádal casting. Zveřejnil přitom velice strohý inzerát, v němž neuvedl jména tvůrců, a dokonce ani název projektu. Přesto vzbudil enormní zájem.
„Bylo to to nejšílenější oznámení o castingu, na jaké jsem kdy narazil. Stálo tam: Půjdete do této budovy, nesmíte nikomu říct, kde se budete nacházet, a my vás budeme mučit,“ vybavuje si Micah Sloat, který se na něj přihlásil z prosté nudy.
Spolu s Katie Featherstonovou získali hlavní role páru, který nese stejná křestní jména jako oni a zaznamenává paranormální jevy ve svém domově na ruční kameru. Když se herci potkali na kamerové zkoušce, režisér se jich nahodile zeptal, jak dlouho už jsou spolu. Přestože se viděli poprvé v životě, okamžitě začali improvizovat a řečnit o společné historii, což Peliho utvrdilo v tom, že budou ti praví.
Peliho dům se stal jedinou natáčecí lokací a kvůli produkci na podzim 2006 prošel částečnou rekonstrukcí. „Všude jsme měli koberce, což se nehodilo pro scény s otisky stop démona a vláčení Katie po zemi,“ podotýká. V místnostech proto nechal položit dřevěnou podlahu a vymaloval je, aby vypadaly filmověji.