RECENZE: Ovce žerou první je nedokonalý, ale milý debut

Jan Musil je původním povoláním herec, známý z několika seriálů (Kriminálka Anděl, Policie Modrava a Vyprávěj) a dvou filmů, Probudím se včera a LOVEní. Postupně se však začal věnovat psaní scénářů a režii, má na kontě několik krátkých filmů a dokumentů.

Ovce žerou první je jeho celovečerní scenáristický i režijní debut. A jako takový se docela povedl.

Ovce žerou první je satirická komedie, která poukazuje na jeden z populárních fenoménů současnosti. Zaručené recepty na štěstí, seberozvoj, koučink, motivační řečníci.

Díky bezradnosti řady lidí v dnešním světě a také díky sklonům mnohých z nás ke stádnosti, mají všichni tito rádci dostatečně početnou klientelu, která je dobře živí. A není málo lidí, kteří jsou schopni brát za jistých okolností recepty na lepší život tak nesmyslně vážně, že dostanou sami sebe, o ostatních lidech ve svém okolí nemluvě, až do absurdních situací.

Hlavní hrdina Dušan (Michal Balcar) přesně takovým člověkem je. Po rozchodu s láskou Terezou (Alena Doláková) je mírně řečeno v nepohodě, ztratil veškeré sebevědomí a má pocit, že bez dobrých rad a pomoci se neobejde. Koučink považuje za dobré řešení, které mu pomůže nejen sebevědomí zvednout, ale také díky tomu získat ztracenou lásku zpět.

Že to nebude fungovat, si velmi dlouho nepřipouští a v pevné víře, že uspěje jen když uposlechne dobrých rad a ještě k nim něco sám přidá, se odhodlá až k počínání hraničícímu se zákonem.

Musil napsal nadějný scénář, který je ale o poznání řidší, než by bylo záhodno. Díky tomu se po počátečním příjemném překvapení, že je tu konečně něco opravdu jiného, dostává film do lehké smyčky opakování již viděného.

Scenáristické omezení na „jeden nápad, jeden film“ zkrátka nestačí, byť byl ten nápad sebelepší. Tvůrci si toho byli zřejmě vědomi, takže do sympaticky krátké stopáže 80 minut ještě vložili animované pasáže, které jsou sice někdy vtipné, ale jindy působí jen jako výplň promítacího času.

Režie je vcelku originální, napsaným dialogům přidává na vtipu, ale chvílemi přece jen působí jako školní cvičení. Je zkrátka patrné, že si Musil zkoušel, co bude fungovat, a vyšlo mu to, ostatně stejně jako celý film, tak napůl. Uvidíme, jak se mu bude dařit dál.

Potěší herecké výkony, Michal Balcar dokázal dát Dušanovi dost přesnou dávku bezradnosti i odhodlání. Září Jan Dolanský v roli profesionálního řečníka, který dokáže manipulovat celým „stádem nervózních ovcí“ velmi přesvědčivě, ale mimo natřískaný sál je někým úplně jiným. A dobrou volbou byly i Gabriela Mikulková a Alena Doláková v hlavních ženských rolích.

Musil je i jedním z producentů filmu, a je přece jen vidět, že rozpočet nebyl velký. Co se však režisérovi společně s kameramanem Lukášem Kratochvílem, který v celovečerní hrané tvorbě rovněž debutuje, podařilo velmi dobře prodat, jsou Pardubice, kde se celý film odehrává.