RECENZE: Oktopus pokračuje. A mezi seriály je nejlepší

Scenárista a režisér Jan Pachl má vedle obou sérií za sebou už Cirkus Bukowski, Rapla a Volhu, divák tedy právem očekává kvalitní, pečlivě vystavěné scénáře, na nichž tentokrát spolupracoval s Josefem Vieweghem.

Zápletky se, soudě podle prvních dvou epizod, zatím nevyčerpaly, a milovník detektivek ocení logiku případů i jejich vyšetřování, což bohužel v řadě tuzemských kriminálních seriálů není samozřejmé.

První část Víkend zavede kapitána Dítěte a Fáberovou do stodoly nevábného stavení, v jejíž betonové podlaze objevili stěhováci mrtvolu muže. Ten byl před čtyřmi lety podezřelý ze zavraždění manželky, ale nepodařilo se ho dopadnout.

Jeho smrt, která přišla ve stejné chvíli jako zavraždění ženy, však původní verzi s jistotou vyvrací a začíná nové vyšetřování. Dítě s Fáberovou ho vedou stejným stylem jako v předchozí sérii, jen pachatel mohl být tentokrát utajen o něco déle, divák ho patrně odhalí ještě před půlkou dílu.

V druhé části nazvané Samá voda najdou amatérští potápěči v zatopeném lomu dvě těla zabalená do pletiva. Objeví v nich manžele Šedovy, podvodníky, o nichž policie před léty předpokládala, že se za nimi zavřely hranice. Nyní je zřejmé, že to byla voda.

Stejně jako v předchozí sérii je hnacím motorem nejen vyšetřování, ale i vyšetřovací tým Oddělení Kontroly Termínově Odložených Případů Útvaru S, jinak řečeno dosud nevyřešených zločinů, jimž hrozí promlčení.

Kapitán Dítě v podání Miroslava Krobota, podivínský patron, který má za sebou díky svým vyšetřovacím metodám spoustu průšvihů, a jeho mladá kolegyně Fáberová, kterou hraje Marika Šoposká. Jejich charakteristika zůstává v zásadě stejná, ale trochu se ku prospěchu věci posunuli, aby neměnným chováním nenudili.

Dítě je méně zasmušilý a Fáberová o něco méně protivná, i když do ryzí sympaťačky jí pořád dost chybí. Jejich spolupráce se zjevně pozitivně podepsala na jejich vztahu a zažijí i chvilku souznění a smíchu.

Víc prostoru dostane patrně jejich šéf (Kryštof Hádek), což je také dobře, oživuje určité stereotypy a vnáší do vyšetřování jiný pohled. Výkony těch tří jsou dominantou seriálu a výtečně jim sekunduje i Zuzana Stivínová. O to víc bohužel vyniknou slabší výkony herců v epizodních postavách, například realiťáka nebo bývalé milenky oběti ve Víkendu.

V realizaci se Pachl snaží vyprávět filmověji, střídá prostředí, postavy jsou v pohybu, ale když se vrací do minulosti, není důsledný, a někdy „zahraje“ i scénu, která ve skutečnosti proběhla jinak.

Celkově jsou to však vesměs spíše drobné výhrady k solidnímu dílu, které má předpoklady ovládnout seriálové žebříčky sledovanosti.