RECENZE: Srdcový vrah je mizerný horor i rádoby romance

Počin americké provenience, na jehož scénáři se podílel tvůrce průměrných hororů Christopher Landon, měl ve své domovské zemi eso v rukávu.

Termín premiéry tamní distributor chytře stanovil na týden před únorovým svátkem svatého Valentýna, který je zejména v západním světě oslavován, ale i zesměšňován. Srdcovému vrahovi tehdy tematicky konkuroval akční titul Love Hurts (Láska bolí), který to do českých kinosálů nedotáhl.

V tuzemsku nicméně máme příhodné dny všech zamilovaných dva. Ani napodruhé to přesto s distribucí filmu na Prvního máje bůhvíproč nedopadlo.

Do kin vstupuje s křížkem po funuse, až týden poté, co jsou média napěchovaná texty o výročí konce druhé světové války. Tolik jen ke zvláštně zvolenému datu uvedení Srdcového vraha, které nikterak nezakryje fakt, že za vidění skoro vůbec nestojí.

Slibný začátek, kdy jsou čerství snoubenci během trochu laciné žádosti o ruku brutálně zabiti kriminálníkem zvaným Heart Eyes, přezdívaným podle masky se symboly srdce na místě očí, dává tušit solidní řežbu.

Zdání, že by mohlo jít o zdařilou poctu zábavným slasherům, hororům o řádění sériového vraha, z devadesátých let, jakým byl třeba Vřískot, je však klamavé.

Od této zavražděné dvojice, která se za pár úvodních minut takříkajíc nestačí zkazit, se děj přesouvá o několik let dál na jiné místo. Tam se nacházejí hlavní, ještě méně sympatičtí protagonisté.

Ona (Olivia Holtová) truchlí po rozchodu, a paradoxně má přitom vymyslet reklamu cílící na zamilované, což se jí logicky nepodaří. On (Mason Gooding) je její nový kolega, který jí má pomoci s lepším návrhem. Po prvotní nevraživosti se mezi nimi nepřekvapivě vyvine láska. Potenciálnímu vztahu ale není přáno, jelikož je má v hledáčku titulní padouch.

Po zbytek stopáže se nic pamětihodného kromě nesmyslně natahované hry na kočku a myš nestane. Hrdinové se podivně přemisťují, jako by se snad dokázali teleportovat. Tu jsou na ulici, tu v opuštěném lunaparku, aniž by bylo patrné, proč tam vůbec jsou.

Nadto vedou za uši tahající dialogy, které nepřispějí ničím zajímavým do žánru romantické komedie, na nějž se snímek najednou pasuje. Špatná scenáristická práce neprohlubuje postavy, které zůstanou otravné a povrchní až do závěrečného odhalení identity zločince. Ani ta bohužel pozornost nevzbuzuje, vzhledem k typologii jeho obětí je naopak silně předvídatelná.