Článek
Vůbec poprvé od neštěstí, které se stalo před dvěma lety, veřejně promluvila. S ohledem na citlivost celého případu nebude redakce uvádět její jméno. „S Míšou jsem si naposledy volala ve čtvrtek sedmnáctého října. Protože ji následující den čekala služba, s předstihem jsem jí přála k svátku, který měla devatenáctého. A řekla jsem, že v sobotu jí poblahopřeji ještě jednou. Pak už jsem se Míše nedovolala…,“ odmlčela se.
Jen těžko hledala další slova. K samotnému neštěstí už se nechtěla vracet. Mladá lékařka tehdy zvládla atestaci, zařídila si hypotéku, koupila byt a měla spoustu plánů. Jenže tragicky zahynula. „Je to opravdu strašné. Od té doby se neumím smát,“ pokračovala žena. „Snažíme se žít dál. Jsme přesvědčeni, že se s Míšou jednou potkáme. Drží nás naše víra,“ doplnila.
Několik měsíců poté, co mladá doktorka zemřela, přišla rodina s myšlenkou vytvořit kapli. „Napadlo to manžela. Syn pak uspořádal maškarní ples, kde se vybraly první peníze. Lidé na transparentní účet poslali zhruba půl milionu korun. Moc si vážíme každé pomoci, nejenom té finanční, a děkujeme za ni,“ podotkla.
Stavba se nachází u Brnířova na Domažlicku a připomíná broušený krystal nebo drahokam. „Symbolizuje jedinečnost a vzácnost, právě taková pro nás Míša byla a stále je. I když dělala chyby,“ zdůraznila žena.
„Měla v sobě empatii a chuť pomáhat druhým“
Michaela původně chtěla po gymnáziu pokračovat na architekturu. Na konci třetího ročníku absolvovala na ČVUT kurz technického kreslení. „Mezitím šla o prázdninách na brigádu na oddělení následné a dlouhodobé péče. Tam úplně změnila plány a rozhodla se studovat medicínu,“ popsala matka.
Následně Michaela úspěšně absolvovala plzeňskou lékařskou fakultu a nastoupila do nemocnice. „Měla v sobě empatii a chuť pomáhat druhým,“ uvedla.
Kaple je zasvěcena archandělu Michaelovi a také svatému Lukášovi. „Právě v den, kdy slaví Lukáš svátek, Míša odešla. Až zpětně jsme zjistili, že on je patronem lékařů,“ zmínila.
Stavbě o uplynulém víkendu požehnal Michaelin strýc a kněz. „Uvnitř se nachází oltářní stůl ze tří skleněných plastik, na jedné z nich je Míšin portrét,“ prozradila matka.
Práce ještě nejsou úplně hotové, stěny zatím pokrývají fólie. „Snad vše stihneme do Vánoc dokončit,“ přála si. Rodina pak chce každoročně v kapli pořádat pietní akci. „Rádi bychom, aby šlo o místo naděje. Kde každý může vzpomínat na ty, kteří už odešli a chybí mu,“ uzavřela.
