RECENZE: Klaun v kukuřičném poli číhá s poctivým venkovským masakrem

Zpočátku film vyvolává dojem, že nenabídne nic než průměrný slasher čili vyvražďování náctiletých protagonistů, jak je v tomto hororovém subžánru odjakživa tradicí. Neveliká očekávání, která jsou během úvodních scén namístě, ale postupně vezmou za své.

Děj otevírá už dost opotřebovaný motiv neúplné rodiny, která se stěhuje na venkov, aby tam započala nový život s příslibem překonání traumat a nalezení klidu.

Starousedlíci městečka ve státě Missouri v samém středu Spojených států, kam míří Quinn (Katie Douglasová) se svým otcem v podání Aarona Abramse, mají však jasně nastavená pravidla, která se nezdráhají tvrdě vymáhat.

Místní jsou po trumpovsku patřičně hrdí na svou stoletou historii a tamní továrnu na kukuřičný sirup, jež má v logu klauna Frenda. Ten je symbolem hospodářského úspěchu a zároveň terčem vtipu pro skupinu středoškoláků, do níž Quinn čerstvě patří.

Za groteskní a současně pro mnohé děsivou figuru se převlékají a natáčejí o ní tematická videa. Na scénu však brzy dorazí skutečný Frendo s motorovou pilou v ruce, s níž hodlá oddělit mládežnické zrno od plev.

Scenáristické duo jejich zastoupením v Klaunovi v kukuřičném poli zrovna nešetří, což je však ku prospěchu věci. Bez amerického patosu, zato s nadhledem a ironičností se takovým lidem smějí do očí, a to prostřednictvím mladé generace, jež má vlastní představu o světě a odpovědnosti vůči němu.

Postavy teenagerů jsou až na výjimku gay páry, jež se jeví spíš coby zbytečná povinnost než nutnost pro příběh, velmi dobře napsané i zahrané. Vesměs projevují racionalitu a hovoří smysluplně.

Pokud tedy, což se stane v pár případech, neupozorňují diváky na něco zjevného, třeba když hlavní hrdinka zahlédne zástup klaunů a kamarády hlasitě a přihlouple zpraví o jejich přítomnosti.

Craig se spoluautorem dialogů Carterem Blanchardem nezapřou jisté ovlivnění americkými jižanskými horory. V nich páchají zlo pomatení primitivové, kteří se vyznačují silným patriotismem a konzervativností. Rovněž si příliš nelámou hlavu s dodržováním oficiálních zákonů, které si podle uvážení různě ohýbají.

Gros snímku je samozřejmě masakr, který přichází pozvolna a směřuje do grandiózního finále, v němž je dostatek uřezaných končetin a krví zbrocených tváří. Zpoza brutality vystupuje morální okénko, jež by mohlo nastalý teror nepěkně rozmělnit. Je ale zřejmé, že Craig jej stejně jako celý film zamýšlel spíše parodicky, což se prokáže být nanejvýš správným rozhodnutím.