Hlavní obsah

RECENZE: Hrdinové na baru. Podařený debut s Pechlátem, Jeřábkem a Brouskem

5. 8. 2021, 16:32

Herci, normalizační kulturák a opilý Rus s pistolí. Režiséru Michalu Nohejlovi se podařilo v celovečerním debutu Okupace vyčarovat na malém prostoru silnou atmosféru.

Trailer filmu Okupace

 
Článek

Normalizační Československo. Na divadelní večírek rozhádaných herců se vetře opilý ozbrojený sovětský voják, který nabízí kradený benzín. Ředitel divadla by možná měl zájem, ale chování sovětského „hosta“ nabírá obrátky.

Jedni by ho nejradši vyhodili, ale jiní se bojí opletaček, protože jde o Rusa. Když opilec vytáhne pistoli a začne mířit na mladého herce, který v divadle ztvárnil Julia Fučíka, atmosféra v divadle by se dala krájet.

Nohejlovi se podařilo přijít se zajímavou výchozí situací i postavami. Mladá studentka si myslí, že nešťastný režisér je hrdina. Je nesmělá, hodná, naivní a píše práci o umělcích. Režisér se po krátkém období slávy a svobody propadl do bahna opatrných normalizačních inscenací. Už není umělcem, hraje na jistotu a nenávidí se za to. Překvapí ho, že dívka si ho váží.

Foto: Bontonfilm

Martin Pechlát a Antonie Formanová (Okupace)

I herci jsou podráždění, protože sami inscenaci o Fučíkovi nevěří. Přicházejí urážky a obviňování z kolaborace s režimem. Ani nejmladší herec „hrdina“ nemá čisté svědomí, do hlavní role ho totiž evidentně natlačil „soudruh tatínek“ z vyšších míst.

Foto: Unit+Sofa

Martin Pechlát

Obsazení filmu (Martin Pechlát, Otakar Brousek ml., Antonie Formanová, Tomáš Jeřábek, Cyril Dobrý, Pavel Neškudla a ukrajinský herec Aleksey Gorbunov) nelze nic vytknout. Režisér (Pechlát) v obřích retro brýlích kraluje divadelním chodbám, ze začátku spíše depresivně, pak ale nabírá charizma pološíleného vůdce smečky ochotného klidně i vraždit. Skvělá je také scéna, kdy se Jeřábek chce zbavit sovětské hlídky a předvádí Brežněva, nebo vyprázdněné komunistické bláboly, které přednáší ředitel divadla Brousek ml.

Ve scénáři se najdou i menší problémy. Vnucuje se třeba otázka, proč nikdo z herců nebo alespoň dívka neutečou pryč, když opilec blábolí a mává v baru pistolí. Byla by to přirozenější reakce než postávání. Scénář ale potřeboval, aby tam zůstali a mohli se dál hádat. Také závěrečná pointa je trošku předvídatelná.

Nohejl se pokusil o poctivou uměleckou výpověď o lidských povahách a jejich chování pod tlakem a ukázal, že s dobrými dialogy a herci se dá udělat výborný film bez obřího rozpočtu. Všechno se totiž odehrává v potemnělém socialistickém „kulturáku“ (mramor, sklo, těžké dekorace), jenž nepostrádá atmosféru, navíc  podpořenou povedenou hudbou Kill the Dandies.

Celkové hodnocení: 75 %

Reklama

Výběr článků