RECENZE: Film Neděle je nejlepším španělským snímkem roku

Do těchto chvil, vyzařujících vzájemnou láskyplnost, vstoupí s rozpaky a opatrně pro všechny šokující informace, že sedmnáctiletá Ainara, která po matčině smrti žije jen s otcem, se chce stát jeptiškou.

Ona sama na to jde opatrně. Nejdřív po návštěvě kláštera, kde byla se svou školou na výletě, jen požádá tátu, aby směla strávit s tamějšími jeptiškami víc času. Třeba kus prázdnin…

Až postupně vychází najevo, že víra a život v klášteře je pro ni tou nejlákavější variantou budoucnosti, že její přesvědčení je nesmírně niterné, pro ostatní nepochopitelné a pro ni samotnou, když ho má vysvětlit, těžko uchopitelné.

Film Neděle se ovšem víc než Ainarou samotnou, která je o své cestě za štěstím stejnoměrně a velmi klidně přesvědčená, zabývá reakcemi okolí. Táty, který dceru miluje, ale vůbec nechápe, proč by měla mladá půvabná dívka chtít trávit život mezi starými babami. Strýc se zase modlí k Bohu, aby jim dívku nebral: „Potřebujeme ji.“

Nejsilněji, a nakonec velmi pregnantně, vyjádří svůj názor na církev Ainařina teta. Z lehkého náznaku ostatně od začátku cítíme, že měla sama špatnou zkušenost, když stejně jako Ainara chodila do církevní školy a pobyt v klášteře zažila. Jenže ani teta si pro neteř nepřeje nic víc, než aby byla šťastná. Sama sice v dospělosti ztratila i víru, ale dívčino přání je tváří v tvář její čistotě rozhodnuta nakonec i s kouskem pokory respektovat.

S výjimkou onoho náznaku se film „církevními hříchy“ nezabývá, soustředí se na intimní rodinné drama. To prožívá i sama dívka, která sice nade vše miluje Boha, ale zároveň cítí první nejen platonickou lásku i k chlapci ze sboru. A tady naráží. Víra ani církev jí sice nezakazuje se zamilovat - ale mít sex, když chce odejít do kláštera? To už rodina vůbec nechápe.

Neděle jsou poutavé především tím, že se problematikou dospívání a zasahování dospělých do rozhodování mladých lidí zabývají z několika úhlů pohledu prostřednictvím relativně početného Ainařina okolí. Scénář je napsaný chytře, ne zcela předvídatelně, film plyne klidně, většinou bez vyhrocených sdělení, dopřeje i divákům prostor se nad jeho tématikou zamyslet. Nikoliv nutně nad rozhodováním o odchodu do kláštera. Ten je tu jen velmi srozumitelným prostředkem k obecnému vyjádření různých přístupů k životu. A také k tomu, nakolik má člověk právo zasahovat do života svých blízkých. Zřejmě i proto má film velmi pozitivní ohlas u mladých diváků, bez ohledu na to, zda jsou věřící či ateisté.

Výborné jsou herecké výkony. Debutující Blanca Soroaová dokázala dát Ainaře tolik nevinnosti a čistoty, že i divák, který nechápe, jak může mladá dívka svůj život odevzdat Bohu, její víře a odhodlání uvěří. Skvělá je i Patricia López Arnaizová, která hraje Ainařinu tetu a je sice fakticky Ainařiným protipólem, ale přistupuje k dívce s láskou až mateřskou. Film Neděle tedy stojí za vidění, vyžaduje jen chuť se zamyslet nad otázkami, které někdy řeší skoro všichni rodiče a mnohé děti.