RECENZE: Děti běsní, dospělí padají jako mouchy. Zmrzlinář zve na nudnou apokalypsu

Na počátku byla pohoršlivá představa, která tehdy začínajícímu tvůrci nedala spát. Krátce poté, co Roth roku 2002 uvedl celovečerní prvotinu Cabin Fever, se mu v mysli objevoval výjev ratolestí skákajících přes švihadlo spletené z lidských střev. Případně si hrály na honěnou s čerstvě useknutou rukou.

K tomuto zvrácenému konceptu nevinnosti se vrátil po více než dvou dekádách, během nichž natočil osm dalších titulů. Časový odstup byl prý nutný. Na startu kariéry neměl režisér náležité prostředky na, podle svých slov, velkolepý projekt se šíleným námětem, o jehož výnosnosti producenti tenkrát pochybovali.

Scénář Zmrzlináře napsal v tandemu s kamarádem z dětství, Američanem Noahem Nelsonem. Od společného ponoření se zpět do útlého mládí si Roth sliboval, že to snímku dodá určitou hravost a pitvornost. Přinesli trochu osvěžený nápad, který však v hororovém světě není moc originální.

Do poklidného městečka zavítá zmrzlinářský vůz a jeho řidič a prodejce v jedné osobě ochotně rozdává roztékající se pochoutku nekončící frontě zájemců. Za úsměvy a až podezřelou vlídností přitom samozřejmě tají ďábelský záměr.

Zmrzlina v dětech (zletilé postavy ji ve snímku nekonzumují) vyvolává zuřivost a přepíná je do jakéhosi zombie stavu. Rodiče ani učitelé logicky nepředpokládají, že by na ně tyto bezúhonné bytosti mohly zaútočit, nebo je snad zabít. Jeden po druhém tak padají jako mouchy, včetně posléze přivolaných policistů nebo hasičů.

Apokalypsa v semknuté komunitě je opakujícím se vzorcem mnoha hororových počinů, do něhož je zapotřebí pokaždé vnést něco obměněného. Roth a Nelson zvolili vynalézavou formu, jakou se nákaza „vztekliny“ šíří, a alespoň částečně vysvětlili, proč se to vůbec děje.

Vzhledem ke krátké, bezmála hodinu a půl dlouhé stopáži, je ale na pováženou, jak nezáživný výsledek je. Děti sice vraždí pomocí čehokoli, co jim zrovna přijde pod ruku, přesto nepředvádějí takovou míru divokosti jako jejich předchůdci.

S velmi podobným motivem lépe pracovaly Děti (2008) britského režiséra Toma Shanklanda či půlstoletí starý snímek Kdo by se odvážil zabít dítě? španělského tvůrce Narcisa Ibáñeze Serradora. Nevzpomenout nelze na Hitchcockovy Ptáky (1963), na něž Roth evidentně odkazuje.

V povědomí diváků Zmrzlináře nejspíš utkví scéna, při níž rozřežou lebku řediteli školy a útrobami jeho mozku naplní připravený kornout, nebo také sekvence s dospívající dívkou, které menší dávka zmrzliny ochromila horní končetiny. Když pouze za pomocí nohou vylézá z postele, na níž uvízla, a snaží si co nejhlouběji do úst strčit zubní kartáček, aby spustila dávivý reflex, postará se tím herečka Sarah Abbottová o výjimečně vtipný moment nepříliš zábavného filmu.