RECENZE: Clayface si vystačí sám a dává zapomenout na strašlivou Supergirl

Když DC Universe (dále jen DCU) startoval, sliboval šéf DC Studios James Gunn různorodost projektů v něm obsažených. Zatím jsme se v něm dočkali spíše komediálně laděných seriálů Creature Commandos a Peacemaker, povedené krimi Lanterns a dvojice filmů Superman a Supergirl, z nichž druhá jmenovaná byla vyloženě katastrofální.

Clayface, tedy film, o který se víceméně nikdo neprosil, je v DCU hororem, přičemž scénář napsal ten nejpovolanější - přední hororový tvůrce Mike Flanagan. Projekt byl původně koncipován jako součást batmanovského univerza s Robertem Pattinsonem, nakonec ale spadá do DCU, přičemž Clayface samotný se objevil už ve zmíněných Creature Commandos.

Film vychází z dvojepizody animovaného seriálu Batman: The Animated Series a rozšiřuje příběh původu Matta Hagena, úspěšného herce, jenž se vlivem okolností změní v děsivé monstrum.

Hagen je na začátku filmu na vrcholu kariéry. Právě získal nominaci na Oscara, dostává pozvání do talk show a je miláčkem davů. Stačí ale jedna noc s manželkou mafiánského bosse a Hagen končí s pořezaným obličejem. Fanoušci se od něj odvrací, plastické operace nezabírají, proto Hagen vyhledá molekulární bioložku, jež má údajně lék.

Matt podstoupí řadu procedur a záhy se zázračně uzdraví. Lék ale nefunguje, jak by měl, a kromě tělesného vzhledu mění i Hagenovu psychiku. Na scéně se objevuje děsivé monstrum. Takové, které až patologicky miluje onu bioložku.

Gunn a režisér James Watkins slibovali tělesný horor plný řady ne úplně přívětivých záběrů. Ty se sice někdy konají, před tou „hlavní nechutností“ však už přichází střih. Tzv. body horor ve stylu letošní Mumie se tak rozhodně nekoná.

Clayface má ale přednosti v psychologickém budování napětí. Nehraje na laciné lekačky, ale postupně buduje atmosféru v okolí muže, jenž se z herecké superstar mění na pomstychtivého zloducha.

Tom Rhys Harries, jenž by mimochodem z fleku mohl hrát mladého Davida Bowieho, je v hlavní roli přesvědčivý a obzvláště scény z druhé půle filmu, ve kterých likviduje své oponenty, ukazují jeho herecký um. Velmi dobře jej doplňují i další herci, hlavně pak Naomi Ackieová jako doktorka Caitlyn Corrová a Max Minghella v roli gothamského detektiva Borrelliho.

Snímek sice občas naráží na prkenné dialogy a chování některých postav rovněž sem tam nedává smysl, nicméně nacházíme se v komiksu, tak se tyto nedostatky dají odpustit.

Před premiérou Clayface jej mnozí fanoušci přirovnávali k marvelovské trilogii Venom od studia Sony Pictures, nicméně snímek Jamese Watkinse se v podstatné věci liší. Zatímco Venom sleduje marvelovského padoucha coby antihrdinu, který bojuje s nepřáteli z řad vlastní rasy, Clayface jde jiným směrem.

Namísto toho, aby z postavy udělal antihrdinu, nechává ji coby hlavního záporáka. Hagen se postupně noří do víru zločinu stále hlouběji a na samém konci už připomíná svou verzi z Creature Commandos.

I když je Clayface třetím filmem v rámci DCU, na nic z předcházejících projektů univerza neodkazuje. Jeho jediným propojením se širším DC světem je to, že se odehrává v Gotham City a postavy občas mluví ještě o Coast City.

Natočeny údajně byly scény odkazující na Batmana, ty však byly vzhledem k dosavadní nepřítomnosti Temného rytíře v DCU vystřiženy.

Snímku výrazně pomáhá i tzv. eRkový rating, díky kterému se v něm vyskytuje hrubá mluva či zmíněné brutality.

Clayface tak žije svým vlastním životem. Nabízí sice film z širšího vesmíru, ale funguje i coby samostatný projekt. Fanoušky zaujme několika pomrknutími na komiksového Clayface (třeba ikonickým proměněním paže v palici), jinak si ale doslova vystačí sám.

Celkově je třetí celovečerák v rámci DCU patrně nejlepší. Dokáže do děje vtáhnout fanoušky hororu i komiksů, stejně tak může oslovit i komiksovými příběhy nepříliš políbené diváky. Pokud pak bude Clayface více vystupovat v celém DCU, je pro něj Harries rozhodně tou pravou volbou.