RECENZE: Bubák jde od lehké komedie téměř k hororu

Podle scénáře v celovečerní tvorbě debutující Štěpánky Ansorge film natočili režiséři Tomáš Pavlíček a Kateřina Karhánková.

Titulní bubák bydlí pod postelí šestiletého Tomáše, a má tuze rád sladkosti, které mu chlapec tajně podsouvá. Jenže Tomášovi bubáka nikdo nevěří, a dvanáctiletá sestra Nikča se mu posmívá, že na takovou hloupost vůbec věří. Tomáš přesto trvá na svém.

Nadcházející víkend připraví sourozencům nečekanou svobodu. Rodiče odjíždějí na sólo víkend, babičku, která měla hlídat, postihla viróza, a maminka sice s obavami, ale přece jen souhlasí, že to děti zvládnou doma samy.

Ostatně byt je jako vždy sterilně uklizený, a v lednici mají děti všechno, co podle zdravím posedlé maminky potřebují, ale upřímně nenávidí: červenou řepu, brokolici a květák. Karamelky pro bubáka jsou dobře schované.

Nikča šílí radostí. Konečně má víkend pro sebe, brášku uplatí bonbóny, aby vůbec nevylézal ze svého pokoje. Začne obvolávat spolužačky, které o ni dosud zřejmě moc nestály, a zve je na pravý holčičí mejdan s pizzou a sledováním hororu. I když na nabídku kývne jen Gábina, mělo by to celé stát za to. Což se také potvrdí, i když úplně jinak, než děti čekaly.

Už s příchodem Gábiny, která žasne nad čističkou vzduchu i falešnými trofejemi cizokrajných zvířat, jejichž účel se zjeví až v závěrečné akci, se dokonalý pořádek začne hroutit. Místo chroupání zeleniny putuje do trouby pizza, návštěva skáče v botách po čistoskvoucích postelích. A co teprve, když bubák opravdu vyleze…

Štěpánka Ansorge a Kateřina Karhánková už spolu natočily krátký animovaný film Bábovka, Karhánková je společně s dalšími podepsaná jako scenáristka a režisérka například pod Mlsnými medvědími příběhy. Obě se dosud věnovaly animovanému filmu, což je v Bubákovi velmi dobře vidět na pečlivé práci s titulním fialovým strašidlem. Tomáš Pavlíček je naopak scenáristou a režisérem hraných filmů (Chata na prodej, Přišla v noci) i seriálů.

Bubák má několik půvabných situací i dialogů, nechybí vtipné nápady jako například souboj strašidla s domácím mazlíčkem, který se odehrává výhradně ve zvukové podobě podmalované jen mírně siluetami. Vtipné opodstatnění má i návštěva maturanta Ondry s kocovinou jako hrom, z něhož se vyklube neohrožený hrdina.

Z hlediska časového určení je ale film zbytečně nedůsledný. Na jedné straně odkazuje tlačítkovými mobily, DVD přehrávači i oblečením k počátku tisíciletí, na straně druhé používají dívky současnější slovník, čímž se sice přibližují vrstevníkům v kině, ale nejde to úplně dohromady.

Dokud bubák nevyleze ze svého úkrytu, jde o lehkou zábavu pro děti i čerstvé teenagery. Jenže pak se žánr najednou rychle promění. Jakmile i Nikča s Gábinou zjistí, že bubák není výmysl, ale fialový sliz, který se táhne po koberci, začnou se bát. Strašidlo roste, a je to nejmladší Tomáš, který jako první vysloví to, co je poučnou podstatou filmu: Čím víc se ho budeme bát, tím víc poroste a bude agresivnější!

Lehká komedie se začne překlápět do akčního filmu s prvky hororu. Pavlíček si proměnu komedie na horor vyzkoušel už u filmu Přišla v noci, ale tentokrát to nefunguje zdaleka tak přirozeně. Navíc ponaučení o nutnosti postavit se vlastnímu strachu z filmu dost trčí.

Pro dospělé a starší děti je bubák jasným symbolem strachu, kterému je třeba se postavit. Menší děti tomu budou rozumět méně a nejspíš se budou doopravdy bát. Některé scény jsou dost strašidelné, a třeba symbolické pohřbívání kočičího obojku může i rozplakat.

Ani prolnutí zábavy dvanáctiletých slečen, které mají své starosti s parádou, malováním i probouzející se sexualitou, nejde s následným objevením nadpřirozené zlé bytosti, která chce všechny sežrat, dobře dohromady. Na to je v druhé části málo nadsázky a humoru, žánr se definitivně mění.

Herecky v malé roli, ale s velkým účinkem, potěší Jana Plodková, dobře se své postavy maturanta zhostil Otto Dušek, ale vedení dětí je bohužel dost nevyrovnané. A obsadit do hlavní role dívku s vadou řeči, která přitom pro příběh nemá význam, nebylo zrovna šťastné rozhodnutí.