RECENZE: Bez brilantního Ralpha Fiennese by Chrám z kostí byl jen zbytečnou odbočkou 28 let poté

Pokles kvality je znát především při bezprostředním zhlédnutí obou dílů, loňského i letošního, za sebou. Boyleův nenapodobitelný rukopis, definovaný dynamickou těkavostí a psychologickou hloubkou hrdinů, je bohužel ten tam.

Režie se tentokrát ujala Američanka Nia DaCosta. V ideálním světě by výměna na režisérském křesle u takto provázané série neměla být patrná, v tomto případě je však zdrojem šedivé tuctovosti.

Nová režisérka, která má na kontě mimo jiné rozpačité pokračování hororu Candyman, si příslovečně ukousla příliš velké sousto. Pod jejím vedením se vytrácí napětí, na němž by filmová franšíza měla stát.

Jediným skutečným pilířem, který počin povznáší z podprůměru, je anglický herecký matador Ralph Fiennes. Jeho doktor Ian Kelson už není jen vedlejší figurou, kterou byl v prvním díle, ale strhujícím protagonistou. Jako svérázný samotář, jehož pandemie přiměla k hlubokým úvahám o pomíjivosti a věčnosti, konečně dostává zasloužený prostor.

Kelsonova zarputilost a bizarní, avšak podnětné lékařské experimenty jsou tím nejzajímavějším, co příběh nabízí. Vrcholem jeho výkonu je až surrealistické taneční číslo za doprovodu písně The Number of the Beast anglické heavymetalové kapely Iron Maiden. Je to právě Fiennesův magnetismus, díky kterému lze necelé dvě hodiny víceméně vleklého dění na plátně vydržet.

Po zbytek času je publikum nuceno sledovat podivnou partičku přeživších z konce první části. Její členové svou agresivitou a sektářskou hierarchií sice připomínají vražedný Mansonův gang nebo násilníky z Burgessova Mechanického pomeranče, jsou však natolik nepřitažliví, že s nimi divák zkrátka nechce trávit čas.

Zarážející je přitom fakt, že pod scénářem je opět podepsaný Brit Alex Garland. Ačkoliv s Boylem tvoří sehraný tandem už od dob původního snímku 28 dní poté a napsal i několik jiných režisérových filmů, nyní se mu nepodařilo udržet jasný směr vyprávění. Boyle u novinky figuruje na producentské pozici, čímž nese část odpovědnosti.

Loni společně přinesli ještě sympatické pokračování, ve kterém skloubili melancholickou rodinnou story s brutálním zombie hororem. Zatím poslední díl ale jako by žánrově nevěděl kudy kam. Nebudí dostatečnou hrůzu ani empatii s postavami, zapamatovatelných je z něj pouze pár zdařilých vtipů. Smysl toho všeho aby divák pohledal.

Podle nedávných informací se má 28 let poté v budoucnu rozrůst do trilogie. To ostatně naznačuje závěr druhého filmu, v němž se mihne původní protagonista v podání britského herce Cilliana Murphyho. Nad ságou tak, doufejme, ještě není třeba lámat hůl.