RECENZE: Architekt - příběh neznámého umělce, který získal prestižní zakázku

V roce 1982 vyhrál velkou architektonickou soutěž na dominantu obchodní čtvrti La Défense, charakteristické supermoderními stavbami, neznámý dánský učitel architektury Johan Otto von Spreckelsen, jehož návrh vycházel z legendárního Vítězného oblouku.

Šlo o velkou státní zakázku, a tak měl konečné slovo v soutěži prezident Francois Mitterand. A ačkoliv měl Spreckelsen na vlastním architektonickém kontě pouze svůj dům a tři malé kostely, potvrdil Mitterand rozhodnutí poroty, která ho vybrala. Přípravy mohly začít, ale postupem času a vlivem politicko-ekonomických změn byl architekt tlačen ke stále větším ústupkům ze svého původního návrhu.

Na první pohled se může zdát téma architektonického návrhu a výstavby budovy pro laiky obtížně srozumitelné. A také v něm řada odborných výrazů zazní. Ale Demoustier napsal a natočil film především jako konflikt umělcova záměru a jeho střetnutí s realitou, což má mnohem obecnější přesah.

S výjimkou tohoto díla je prakticky neznámý Johan Otto von Spreckelsen vykreslen jako muž, který se jen velmi těžce smiřuje s jakýmikoli zásahy do projektu. Jeho vnitřní dilema mezi tím, kdy je třeba ustoupit v zájmu toho, aby stavba vůbec vznikla a kompromisy za přijatelnou hranou, tvoří silný obraz všech umělců, jejichž tvorba je zároveň závislá na průmyslu. Což je nepochybně téma, které je i filmařům velmi blízké.

Osmapadesátiletý dánský herec Claes Bang byl pro titulní postavu skvělou volbou. Už to, že je vysoké postavy, ho pomáhá ukázat jako člověka, který svými ideály i silou osobnosti převyšuje ostatní, zejména úředníky a politiky, s nimiž je nucen spolupracovat a jejich tlakům odolávat. Herec se kvůli roli naučil výborně francouzsky, přesto výtečně vyjadřuje pohled cizince na zemi, která si ho vybrala a zároveň ho nutí k ústupkům.

Pozoruhodný je Spreckelsenův vztah s Mitterandem, který vývoj stavby, jejíž otevření zahajovalo v roce 1989 oslavy dvoustého výročí Velké francouzské revoluce, průběžně a velmi zaujatě sledoval. Michel Fau ho hraje jako muže v zásadě pevného, který si tvrdohlavých postojů „pana architekta“ velmi váží a navazuje s ním osobnější kontakt, než bývá u francouzských prezidentů obvyklé.

Jejich debaty jsou chytré a místy i docela vtipné. Zároveň však Mitterand nemůže brát na lehkou váhu připomínky a rozhodnutí vysokých úředníků, které neméně dobře ztvárnili kanadský herec (a režisér) Xavier Dolan a Francouz Swann Arlaud.

Zcela fiktivní postavou je pak Spreckelsenova manželka Liv. Do mužského prostředí de facto nepatří, přesto je svému muži velkou, zásadní oporou. Ve filmu má význam zejména proto, že teprve ve chvíli, kdy se jejich vazba začíná rozvolňovat, propadne Johan beznaději, která ho přivede k zásadnímu rozhodnutí.