O rasismu se bojíme mluvit, humor pomáhá tento strach překonat, říká herec Jeffrey Wright

Nevím, jak se to celé seběhlo. Kariéra se, stejně jako život, buduje po krůčcích. Den po dni, projekt po projektu, film po filmu.

Nemám moc ve zvyku se ohlížet, ale když to udělám, připadá mi překvapivé, jak velký má moje práce dopad na lidi, obzvlášť na mladé herce. Chodí za mnou s tím, že mě mají vylepeného na stěně, že je právě můj výkon ve filmu Basquiat přiměl vydat se na hereckou dráhu nebo se přestěhovat do New Yorku.

Ironií je, že jsem sám byl oním mladým hercem, který vzhlížel k Dustinu Hoffmanovi (během letošní zahajovací ceremonie převzal Křišťálový glóbus za celoživotní přínos – pozn. red.). Když jsem ho viděl ve snímku Půlnoční kovboj, řekl jsem si: „Páni, ten New York je ale šílené místo. Tam chci jet.“ I v Motýlkovi nebo v Maratónci mě fascinoval způsob, jakým pracuje, ta promyšlenost a divadelnost, které čiší z jeho herectví.

Kromě Hoffmana mě zásadně ovlivnil také Albert Hall, s nímž jsem se kolem roku 1990 potkal na natáčení televizního dramatu Separate But Equal. Film Apokalypsa, v němž hrál náčelníka Phillipse, jsem zhlédl nesčetněkrát. Když jsme se loučili, dal mi knihu Životopis jogína (napsal ji mnich Paramhansa Jógánanda – pozn. red.) a napsal mi do ní věnování: „Jeffrey, rozvoj je, když za tebou přijde mladý herec a řekne ti: Váš film jsem viděl tisíckrát, miluji vaši práci.“ Albert byl takový věštec, protože přesně to se mi teď děje.

Nebyl jsem si jistý, jestli do toho mám jít, ale nakonec jsem nabídku přijal. Kelvin Harrison mladší, který v novém filmu hraje Basquiata, o mou účast velmi stál. A já jsem si řekl, že je dobré mu předat to, co bylo kdysi uděláno pro mě.

Snímek jsem viděl před pár týdny, je výjimečný. Režisér Julius Onah pojímá umělcův život z jiného úhlu, nasvěcuje dosud neprobádaná místa. Oba filmy se podle mě budou dobře doplňovat. Jsem rád, že jsem mohl být součástí obou a nyní hrát Basquiatova otce, i když si na to připadám ještě mladý.

Snažím se být otevřený všemu, co mi přijde zajímavé. Zmínění Batmani – záměrně hovořím v množném čísle, jelikož právě točíme druhý díl – pod taktovkou režiséra Matta Reevese jsou svěží a bohatí, a to jak příběhově, tak vizuálně. Nepojal je coby lehkovážnou komiksovou záležitost, ale jako příležitost prozkoumat současná témata skrze dynamické médium.

Nechci být součástí slavné série jen proto, abych v ní byl. Pokud souzním s poselstvím a formou, pak je mi jedno, jestli jde o velkorozpočtové, nebo nízkorozpočtové dílo.