Článek
Hoffmanovu cestu na vrchol nedláždili slavní rodiče působící v showbyznysu, sebevědomí ani krása, jako tomu bylo u jiných. Za jeho úspěchy nalezneme spíše zarputilost outsidera, který se po celou kariéru učí v kůži jiných postav poznávat sám sebe.
S ochotou čelil nepřízni osudu, trapnosti a zranitelnosti. Nikdy nechtěl být hvězdou, nýbrž hercem, který se v roli rozplyne natolik, že publikum dočista zapomene, na koho se vlastně dívá.
Dustin Lee Hoffman se narodil 8. srpna 1937 v Los Angeles do rodiny aškenázských Židů, potomků imigrantů z Kyjeva a rumunského Jasy. Jejich původní příjmení znělo Goikhman, Hoffmanovi předci jej poté amerikanizovali. Určitý pocit cizince ale v Dustinovi zůstal, přestože jeho rodiče nepraktikovali judaismus. Svou identitu si prý naplno uvědomil až kolem desátého roku života.
Dětství neprožil šťastně. Otec Harry, jenž jeden čas pracoval coby set dekoratér ve studiu Columbia Pictures, spolu s matkou Lillian protežovali staršího syna Ronalda, který byl oproti svému neobratnému bratrovi průbojný a sportovně nadaný. Dustin coby nejmenší kluk ve třídě, osypaný akné a s rovnátky na zubech, nezapadal do jejich představy o dokonalém potomkovi.
Emoční deprivace, pocit vlastní nedostatečnosti a otcova obsese mít všechno v nejlepším pořádku jej dokonce přiměla k položení ožehavé otázky tátovi, proč se s maminkou vůbec rozhodli založit rodinu. „Pamatuji si, že mi okamžitě odseknul: ‚Na to se mě neptej.‘ Jsem si docela jistý, že mě neplánovali,“ podotkl.
Nejmenší šance uspět
Po maturitě se hodlal stát lékařem, na univerzitě Santa Monica College ho však ve finále zlákalo herectví. Když rodině předestřel svůj záměr, nesetkal se s nadšením. „Nemůžeš se stát hercem, na to nejsi dost hezký,“ reagovala tenkrát Dustinova teta.
Její slova si zřejmě vzal k srdci, když si vybral nový obor: hru na klavír na kalifornské konzervatoři Pasadena Playhouse. Ta jej obloukem přivedla zpátky k herectví, které tam bylo „únikovým“ předmětem, z něhož, jak se domníval, není možné propadnout. Nakonec mu podlehl.
Dustinovým spolužákem se stal dnes rovněž věhlasný Gene Hackman. Společně tvořili duo, které „mělo nejmenší šanci uspět“, jak je ostatní častovali. Školy oba po dvou letech zanechali a vyrazili do New Yorku, kde spolu s kamarádem Robertem Duvallem dlouhé roky bydleli v stísněných bytech a doufali, že se to s herectvím jednou zlomí. Čekala je však ještě křivolaká cesta.
Hoffman si na druhé straně Států vydělával nejrůznějším způsobem. Prodával hračky v obchodním domě Macy’s, tkal havajské girlandy nebo pomáhal jako nezdravotnický personál v psychiatrické nemocnici. Ze zkušenosti z ústavu později čerpal při budování rolí. Své spolubydlící po práci bavil tím, že napodoboval pacienty – nemohl si prý pomoct.
Ve městě, které nikdy nespí, se z Dustina stal vyznavač metodického herectví, ačkoli se do prestižní divadelní školy Actors‘ Studio pod vedením kouče Lee Strasberga dostal až na pátý pokus. Inspirován tamními studenty navíc začal docházet na psychoanalytická sezení, za něž platil pouhé tři dolary. „Na terapii jsem se jednou rozplakal. Přišel jsem na to, že se cítím ve své kůži jedině, když hraji někoho jiného,“ přiznal.