Článek
Příběh režisérů Valeria Mendozy Guilléna a Jorgeho Sáncheze Calderóna ukazuje na typicky středostavovské rodině, jak snadné je ztratit domov, když země přijde o demokracii. K přechodu ke zkorumpované diktatuře, jíž není rozhodně cizí kruté násilí na občanech, stačí jedny zmanipulované volby.
Události vyprávějí čtyři členové rodiny s českými kořeny, kteří se v rámci zachování naděje na budoucnost rozhodli hledat nový domov v zemi předků, tedy nyní v Česku. Přinášejí s sebou přitom dozvuky doby, která u nás skončila sametovou revolucí.
„Jerina je potomkem Jana Sýkory, který v padesátých letech utekl z komunistického Československa se svou matkou a bratry do tehdy prosperující Venezuely. Těžko by Jana napadlo, že budou jeho potomci nuceni z podobných důvodů dělat o sedmdesát let později totéž, jen opačným směrem,“ shodují se režiséři, scenáristé a střihači snímku.
Své hrdiny sledují v Česku v momentech, kdy se snaží integrovat do společnosti. Začínají doslova od nuly. Neumějí česky, bojují s byrokracií, musejí uvyknout nové mentalitě lidí, s nimiž nově žijí. Ne vždy je to pro ně zrovna jednoduché.
Nejsou v tom ale vždy sami. Toro-Sykora patří ke zhruba padesátce rodin s českými kořeny, které ČR v nedávné době přijala. Podobné repatriační programy přitom probíhají v případě Venezuely naplno i v jiných evropských státech. Venezuela pro mnohé občany ztratila kvůli diktatuře budoucnost.
Za posledních dvanáct let ji proto opustila třetina populace, tedy něco kolem devíti milionů osob. Zažila nejvyšší hyperinflaci mimo válečnou zónu v moderních dějinách, přes milion procent.
Dokument Má země v nedohlednu vstupuje do kin 6. listopadu 2025.
