Článek
Jak poznáte, že budete s režisérem v souladu?
Intuitivně se rozhoduji už na základě scénáře. Zastávám pravidlo, že kameraman je takový ilustrátor představ režiséra a scenáristy. Mám za úkol nahlédnout jim do hlavy, spojit jejich a svou koncepci a sladit se na stejnou vlnu.
Coby kameraman musím s režisérem navázat pracovní vztah, rozumět si s ním. Potom jsme jako děti. Radujeme se a film jde lehkou nití kupředu.
Můj kamarád, výtvarník, scenárista a muzikant Jaromír Švejdík alias Jaromír 99 mi vždycky říká: Basete, to musíme vychodit. A to je možná to správné slovo. Musíme vychodit příběh a styl práce, to, jak má film vypadat.
Trailer k filmu NeporazitelníVideo: Falcon
Co přesně tím vychozením máte na mysli?
Je to jednoduché. Prostě se musíme neustále scházet a chodit na procházky.
Podobá se to partnerskému vztahu. S příběhem je nutné se seznámit, začít se oťukávat, občas si zajít na oběd, romantickou procházku, do kina, prostě na rande. Když to správně zaklapne, tak to musí i dobře dopadnout a končí to svatbou, respektive premiérou filmu.
Jak tomu bylo s o generaci mladším Danem Pánkem, s nímž jste připravoval Neporazitelné?
Jsem bývalý sportovec a už předtím jsem natáčel dva sportovní filmy – Fair Play a Poslední závod, takže bylo nasnadě, že do Neporazitelných půjdu. Líbila se mi jejich myšlenka, že by člověk měl překonávat sám sebe.
Dan mi nejprve poslal scénosled a už ten mě nadchl. Do měsíce mi dodal první verzi scénáře a bylo jasno. Pak začala dlouhá cesta příprav, osm měsíců tvrdé práce. Hledali jsme naši filmovou řeč a způsob, jakým chceme film vyprávět. Tvořili jsme stylizaci a bylo to krásné dobrodružství.
Film je pro mě prostě vášeň. Když mi dorazí scénář, často mu úplně propadnu. Něco ve mně cinkne, dloubne mě pod srdcem. Pak je zapotřebí se zklidnit, abych se plnohodnotně soustředil a nepodléhal jen emocím.
Kdy se vám to například stalo?
Mně se to vlastně stává u většiny filmů, které dělám, ale už s tím umím pracovat. Pochopitelně velmi silné to bylo u Aloise Nebela, což bylo taky dané tím, že šlo o můj první celovečerní film, navíc stylizovaný do komiksu. Mnohdy musím hodně krotit kameramanskou fantazii.
Myslím si, že kameraman nemá dělat jen hezké záběry, ale takové, které mluví a vyprávějí. Některý má být horší a jiný lepší, aby v součtu vytvořily obrazovou dramaturgii a aby v pravou chvíli přišel refrén, ta pecka.