RECENZE: Neporazitelní se umějí se životem prát. A dělají to s humorem

Děj se točí kolem tří rodin, jejichž osudy se prolnou na ledové ploše. Trenér reprezentace para hokejistů Robert „Bob“ Krulich (Ivan Trojan) je vyhořelý nejen neúspěchy týmu, který už se de facto rozpadl, ale i nezájmem veřejnosti a sponzorů o tento náročný sport.

To majitel velké prosperující reklamní agentury Petr Fišer (Hynek Čermák) je sám se sebou velmi spokojený. Ale má to háček. Jeho synovi postavil osud do cesty zákeřnou, zlou nemoc, která ho upoutala na invalidní vozík.

A otec, který je zvyklý vše řešit rázně a bez emocí, se k synově nemoci postavil spíše odtažitě, což vztahy celé rodiny silně poznamenalo. I když teď má plán, jak dát rodinu zase dohromady, nikdo, zejména syn, mu nevěří a vlastně ani věřit nechce.

Psychicky dobře na tom není Radim Musil (Tomáš Havlínek), talentovaný hráč florbalu, který se zastal napadené ženy, a sám skončil po několika bodných ranách na vozíčku. Že by mohl ještě někdy sportovat, ho nenapadne, dokud mu do cesty nevstoupí právě para hokej.

Ti tři se ne zrovna snadno, ale přece jen rozhodnou chytit za pačesy druhou šanci, a i když musejí svést těžké boje se sebou i s okolím, nehodlají se pustit. A člověk jim to věří.

Na pozadí konkrétní události, kdy se na mistrovství světa v para hokeji v Ostravě 2019 jednak dostal český reprezentační tým nečekaně vysoko, jednak přišlo na zápasy neuvěřitelné množství diváků, se tak odehrává příběh o lidech. O jejich snech a přáních, o nezdolné vůli a schopnosti překonávat i takové překážky, jaké by nikdo z nich ve svém životě donedávna nečekal. Příběh inspirativní, pozitivní, přitom naštěstí nezatížený sentimentem ani soucitem, který hendikepovaní lidé v naprosté většině nesnášejí.

Dan Pánek napsal scénář podobně jako u předchozího filmu Děti Nagana s producentem Martinem Beinhauerem, a dali si záležet na tom, aby jejich film netěžil právě z toho, že para sport by mohl vzbuzovat obdiv a dojímat už sám o sobě. Nebáli se ani černého humoru, a když trenér zavolá na své svěřence: „Tak sundat nohy, jde se makat!“ člověku by zatrnulo, kdyby to nevyznělo tak dokonale přirozeně.

Scénář sice předepsal i několik možná zbytečně dlouhých osvětových promluv, ale díky výtečným hercům nevyznívají nepatřičně. Přesto nemá žádný proslov takovou sílu jako následná skoro neviditelná slza v oku…

Neporazitelní, jakkoliv vypovídají o vnitřní síle, kterou ze sebe člověk musí s velkým úsilím dolovat, rozhodně nejsou těžkým psychologickým dramatem. Vedle humoru jsou tu i akční scény zejména v trénincích a zápasech para hokejistů. A přestože nedosahují tak silného emocionálního napětí, jaké divák cítil třeba u Ondříčkova Zátopka, jsou natočené atraktivně a svižně.

Velký podíl na celkovém výsledku má herecké obsazení. Ivan Trojan i Hynek Čermák podávají další ze svých brilantních výkonů, v nichž dokáží i chvíle, které by v pojetí jen o trochu slabších herců nemusely působit příliš věrohodně, s naprostou uvěřitelností. Je radost sledovat, jak zvolna a těžce se proměňuje postava Hynka Čermáka.

A vidět Trojana na trenérském postu při klíčových zápasech je zážitek, při němž má divák pocit, že se dívá na kteréhokoliv ze známých hokejových trenérů. Skvělým partnerem/protivníkem je mu německý herec Til Schweiger v roli trenéra americké reprezentace. Jejich jakoby letmo pronášené dialogy jsou chytré i kouzelně vtipné.

Tomáš Havlínek, jehož postava se musí potýkat nejen se svým hendikepem, ale i s nevlídným přijetím mezi para hokejisty, podal mimořádný výkon už v přípravě, když se učil zvládat alespoň kousek toho, co umí skuteční sportovci. A dokázal nejen to, přenesl na diváky pocity člověka, který se nevzdává. Jan Dlouhý jako Čermákův syn má nevelkou, ale emocionálně velmi silnou roli a zvládl ji výborně. Jeho závěrečná sólo akce může vehnat slzu dojetí i do očí „citových neznabohů“.

Kvůli Neporazitelným zkrátka stojí za to vyrazit do kina. Velké plátno jim sluší.