RECENZE: Snímek Bláznivě vtipně reflektuje způsob ženského a mužského myšlení

Paolo Genovese proslul před devíti lety komedií Naprostí cizinci, která se dočkala rekordního počtu padesáti národních remaků, v Česku jsme ho viděli pod názvem Známí neznámí.

Konverzační komedie o skupině přátel, kteří se na večírku domluví, že položí na stůl „černé skříňky našich životů“, tedy mobily, a každou zprávu i hovor zveřejní, se tehdy přesně trefila do doby, kdy lidé začínali chápat, jak moc chytré telefony ovlivní naše životy.

A vedle toho se v ní Genovese představil jako znalec odlišností ženského a mužského světa a myšlení, okouzlil schopností podat tyto odlišnosti, ale jindy i shody, chytře a s originálním humorem, což učinilo scénář celosvětově srozumitelný, v realizaci jen s drobnými odchylkami v charakteristikách národních kultur.

Novinka Bláznivě, která se stala u domácího italského publika naprostým hitem, svým způsobem na Naprosté cizince navazuje. I tentokrát jde o konverzační komedii, v níž je scénář na prvním místě, odehrává se rovněž v uzavřeném prostoru jedné místnosti a s minimálním počtem vynikajících herců.

Bláznivě hned na první pohled těží z populární pixarovky V hlavě z roku 2015. Dalo by se dokonce říci, že ji Genovese jen převedl do světa dospělých a do hrané podoby. On sám sice tvrdí, že nápad nosil v hlavě pětadvacet let, ale ať to bylo jakkoliv, jisté je, že když s ním přišel před šesti lety do studia Disney +, podobnost byla sice zjevná, ale studio s ním do projektu šlo. A neprohloupilo. Bláznivě je komedie chytrá, milá a vtipná, a na tom, jestli je či není do puntíku originální, pramálo sejde.

Hlavními a jedinými postavami jsou padesátiletý učitel dějepisu a filozofie Piero (Edoardo Leo) a pětatřicetiletá Lara (Pilar Fogliatiová), která se živí renovací a prodejem historického nábytku. Mají před sebou první rande, a to, že Lara pozvala Piera hned napoprvé k sobě domů na večeři, je poněkud nezvyklé.

Možná to signalizuje skutečnost, že nejde o dva mladičké lidi, ale o dospělé, kteří už možná nechtějí ztrácet rychle ubíhající čas, možná něco úplně jiného. Přesto nebo právě proto jsou oba nervózní, přemýšlejí, co nejlépe říct a udělat, jak se tvářit a chovat, aby hned to první rande nezkazili.

Naštěstí mají na přemýšlení v hlavě pomocníky v podobě (ve filmu ztělesněných) hlasů, které představují různé stránky jejich osobností. V Pierově mozku se potkává postarší Profesor, deziluzí stižené Valium, milovník Eros a romantik Romeo, Lara má v hlavě Alfu, která čte feministické spisy, svůdkyni Trilli, romantickou Julii a pubertální Scheggiu.

Právě jejich spory a hádky, překřikování a zase překvapivé souznění jsou onou chytrou a vtipnou reflexí mužského a ženského myšlení, zkrátka toho, že „muži jsou z Marsu a ženy z Venuše“, přesto chtějí a potřebují být spolu.

Jako každá konverzační komedie je i Bláznivě postaveno na precizních hereckých výkonech. Genovese zvolil Edoarda Lea a Pilar Fogliatiovou přesto, že je od sebe dělí ve skutečnosti dokonce jedenadvacet let, a dobře udělal.

Fogliatiová je typickou představitelkou generace singl pětatřicátnic, které jsou ještě krásné, ale už plně samostatné a jediné, co jim chybí, je rodina. A Leo, který si získal diváky už v Naprostých cizincích, je v postavě Piera natolik okouzlující i sympaticky nejistý a zranitelný, že u něj věk nepadá na váhu. Chemie mezi nimi je jiskřivá, a neméně baví i představitelé „hlasů“, které rande komentují.

Bláznivě je příjemná vztahová komedie, jakých vidíme pohříchu málo, rozhodně se nepokouší být hlubokou sondou, ale o to víc může být každému divákovi blízká jak reakcemi protagonistů, tak řadou výborně odpozorovaných a odposlouchaných scén i poznámek na téma randění po třicítce.

Právě rozdíl mezi schůzkami teenagerů či dvacátníků a těch starších je velmi citlivě a vtipně podaný. A oproti většině zejména českých vztahových komedií se na Bláznivě mohou bavit nejen ženy, ale i muži napříč generacemi. Příjemná je i délka, necelých sto minut.